Režie:
Takaši ŠimizuScénář:
Takaši ŠimizuKamera:
Tokušó KikumuraHudba:
Širo SatóHrají:
Megumi Okina, Misaki Itó, Misa Uehara, Jui Ičikawa, Daisuke Honda, Jódži Tanaka, Kandži Cuda, Júja Ózeki, Takako Fudži, Hirojuki Jokó, Miho FudžimaObsahy(1)
Dobrovolná sociální asistentka Rika Nishina (Megumi Okina) je požádána, aby přišla zkontrolovat jednu starší paní do jednoho domu, ve kterém se kdysi stalo něco strašného. Rika se tak zkříží s místní tajemnou kletbou nenávisti a musí přijít na to, co je ta kletba zač. (HanzoBureshi)
Videa (1)
Recenze (209)
Nebojím sa všetkého čo má šikmé oči. Tento film je síce po fomálnej stránke slušný ( najviac sa mi páčil nápad rozprávať epizódy podľa postáv) ale po obsahovej tak zmätený a nevyrovnaný, že mu bohužiaľ nemôžem dať viac. "Postavové" kapitoly nutne vyústia do stretu časových rovín, ktoré sú vo filme veľmi divne, až nelogicky posplietané. Pokiaľ sa týka "horrorovej" stránky tu film tiež dosť škrípe. Nedesí až tak akoby mal, niektoré scény sa mi zdali skôr zábavné. Ale na tie roztomilé Japonečky sa pozerá celkom fajn. 5/10 ()
Nevim do jaký míry na mě opět působilo to, že sem nejdřív viděl americkej remake a až potom originál, přece jenom rozdíly v příběhu tu jsou, ale japonská verze na mě až zas tak moc nezapůsobila, sice lekačky fungujou celkem bez problémů a silně a atmosféru to má celkově asi daleko hutnější, ale tak nějak mi přišlo, že tohle se na úkor děsivých scén snaží trošku víc rozvinout příběh, neni to vyloženě na škoda, ale remake na mě prostě působil daleko silnějším dojmem, co se týče kolikrát sem se za film vylekal a jak moc sem se bál, tady to je spíš o velkým mrazení v zádech a jen někdy o opravdu děsivejch scénách, ale ty pak stojí za to. ()
Ach jo, jen blbec může vytvořit horor s takhle překombinovaným příběhem. To je pouze první problém. Druhý, který je ještě větší, je ten, že film není ani trošičku napínavý nebo strašidelný. Přitom jsem přistoupil k ověřené metodě. Film jsem zhlédl v noci a sám. Bohužel, parta kokotů natřená bílou barvou ve mne vzbudila spíše smích než cokoli jiného. V závěru jsem navíc začal usínat, takže z mé strany to bude zkrátka odpad. O děsivosti mám naprosto odlišné představy než pan režisér. ()
Silné očakávania ma ako priaznivca horrorového žánru naozaj navnadili na nezabudnuteľný zážitok, keďže tento film mnohí označujú za kult svojho žánru. Musím sa však priznať, že práve ten okamih predtým, než film začal, bol oveľa desivejší (tma, ticho, polnoc) ako čokoľvek v tomto filme. Ak chcem byť veľkorysý, musím povedať, že niektoré pokusy vydesiť publikum sú doslova priemerné. Tvorcovia sa snažia, ale je smutné, že počas celého filmu som nemal zimomriavky. Niekedy nedostatok logiky v hororovom filme môže fungovať v jeho prínos, v tomto prípade bohužiaľ tak nie je. Mám rád ázijské horory všeobecne, ale po tomto filme si naozaj nechám zájsť chuť. 55%. ()
Po zhlédnutí všech japonských duchařin se Sadako v hlavní roli jsem se bláhově domníval, že z další duchařiny s dlouhovlasou babicí už těžko budu mít bobky. Mno, Ju-On: The Grudge, první celovečerní snímek z horrorové série Ju-On a v pořadí třetí díl točící se kolem tokijského strašidelného domu a jeho hrozivých původních obyvatel, mne velice rychle vyvedl z omylu. _ Už před vstupem do domu je ve vzduchu cítit něco velice znepokojivého. Uvnitř domu je pěkný svinčík a kdesi vzadu se ozývá šramot doprovázený sténáním. Na věšáku před domem jsou pověšeny pokálené peřiny. Kromě bezvládné stařenky není po obyvatelích domu ani vidu, ani slechu. Na podlaze se válí fotka tříčlenné rodiny. Tváře matky se synem jsou vystřiženy. Ve skříni v pokoji nahoře něco bouchá a mňouká. K pokoji vede úzké schodiště. Dveře skříně se otevřou a na fotce přibude klučičí tvář. Vzduch v domě je těžší a těžší, je v něm cítit cosi nepopsatelně hrozivého. Ozve ae pronikavé krkání a.. _ Dámy a pánové, seznamte se se šarmantní paní domácí Kayako Saeki a jejím nezbedným synáčkem Toshiem, kteří mají ze všeho nejraději ve svém domečku návštěvy, které neváhají poctít svou příjemnou přítomností i kdekoliv mimo dům. Že vám pohled na hrátky této podařené dvojky se svými oběťmi příjemný nebude, to už je vám snad jasné. Tenhle horror není vhodný pro prďoly. Nečekejte žádné potoky krve, toto je duchařina, jež staví na brutálně depresivní a tísnivé atmosféře. Minimálně kopřivka zaručena! Duchové jsou nechutní a s ničím se nepářou, to aby se divák nedejbože nezačal nudit. Malým problémem pro něho může být roztříštěnost filmu do šesti částí, odehrávajících se v horizontu několika let a sledujících osudy lidí, kteří z rozličných důvodů vstoupili do prokletého domu a teď za to slízávají smetanu. Konec předcházející komplikovaný děj moc nerozřeší, ale to mi vůbec nevadilo. Po prvním zkouknutí jsem se rozklepal jako osika, uzamknul pokoj, měl strach vyjít byť jen na záchod a několik dnů měl přes noc rozsvíceno. Opravdový hrůzyplný zážitek. Dnes mi již Ju-On: The Grudge tak strašidelný nepřijde, ale tenkrát jsem byl vskutku podělaný až za ušima. Dodnes ho řadím mezi to nejlepší, co v žánru dlouhovlasých horrorů vzniklo. Z nostalgie musím dát 5 hvězdiček. ()
Galerie (17)
Zajímavosti (19)
- Yuya Ozeki sa v skutočnosti bojí mačiek, takže akákoľvek scéna s mačkami bola pre ňu nepríjemná. (Pat.Ko)
- Dom, v ktorom sa točili scény, bol skutočný (žiadne zostrojenie na pľaci). Filmová séria sa stala populárnou, a tak sa z tohto miesta stala turistická atrakcia. Dom bol zbúraný v roku 2019. (Pat.Ko)
- Shuri Matsuda a Yukako Kukuri sú v skutočnosti dobrí priatelia, údajne aj kvôli tomu ich obsadili do tohto filmu. (Pat.Ko)
Reklama