Tajemství proutěného košíku

Knížka se mi líbila víc, asi že děti mívají ještě jasnější představu o hrdinech než dospělí čtenáři. Má představa byla jasně definována poetickými ilustracemi Zdeňky Krejčové. Podle nich byl Zdeněk parádní sígr a navíc vypadal jako Klárčin vlastní bratr (což v pozdějším věku vedlo k už ne tak poetickým úvahám). Čert byl černý voříšek a ne vyfénovaný bílý gaučák, Ondra měl fousy jako Rumcajs (tady se mi pletl s Donchuánem Karasem a učitelem Meruňkou Meduňkou), sympatická a nesympatická Karasice jsou prohozené (filmaři víc přáli hříšné ženě Boženě), babičku bych chtěla kouzelnou Rosůlkovou, děda Kemr se mi ale líbil. Ale dost rejpání. Tenhle seriál je jako fotka z první třídy, kterou náhodou objevíte. Ukazovat ji nechcete, ale pousmějete se. (13.02.2017)

Dětství není vždycky fér a fajn, přesto je kouzelnou dobou. Jen málo autorů přitom dokázalo nahlédnout do té zvláštní doby, kdy se dětství začíná překlápět v dospívání, tak citlivě jako Zinnerová. Košík je mixem radostí a bolestí, které prožívají venkovské děti ze dvou, vlastně tří, nepříliš funkčních rodin. Věrohodným a příjemně civilním, bez násilného hrocení, bez podbízení i laciného moralizování. Užil jsem si letní pohodu i dětská dobrodružství, a nedělalo mi problém vcítit se, i díky ozvěnám vlastních vzpomínek, do pocitů Vládi ani Klárky, které zklamávají ti nejbližší, ti na kterých jim nejvíc záleží. Velmi dobré! (26.05.2019)

Ja sa skláňam pred pani Zinnerovou a jej empatiou, pred krásou vidieka aj pred ilúziou krásneho pionýra, kde boli všetci ako stádo. Ten seriál je tak pozitívny, že mu snaď na úrovni filmov pre deti dokážu konkurovať iba škandinávske skvosty. Ale tie sú na rozdiel od neho po väčšinou neiluzórne úprimné. Nech žije československá krása na striebornom plátne pre potešenie budúcich generácii! (27.02.2011)

Ať mi to nikdo nemá za zlé, ale tento seriál prostě nemám rád. Ze všech těch klasik jako Arabela, Návštěvníci, Létající Čestmír a podobných seriálů je prostě nejslabší. Možná je to tím, že mi nikdy nesedlo hlavní herecké obsazení (hlavně ta děcka), možná je to tím, že mi už ve škole na základce zošklivili knižní verzi (nebo se mi spíš zošklivila sama, protože to byla hrozná nuda) a nebo je to tím, že mě to prostě nebavilo ani v dětství. (03.02.2008)

Nadprůměrný dětský seriál o tom, jak mají dospělí (mylný) pocit, že problémy jejich dětí nejsou opravdové problémy, a že děti jejich světu nemají šanci porozumět. A tak jim nic nevysvětlují, rádoby je chrání a raději řeknou, že to je složité a "jednou pochopíš", ale přitom zapomínají, že je do toho svého světa zatahují, ovlivňují je svým chováním a svými rozhodnutími a hlavně... Hlavně zapomínají, že jsou za ně zodpovědní. A svojí nezodpovědností a sobeckostí je tak často už v dětství staví před velmi těžké situace a nelehká rozhodnutí. Markéta Zinnerová dokázala tyhle dětské těžkosti přetavit do příběhu s takovou lehkostí, že je Proutěný košík vlastně nakonec něžné počtení, resp.podívaná pro celou rodinu. (09.08.2017)