Jáma a kyvadlo

Další lichá obava. Nojo, pořád mám na paměti ten Prokletý palác:/ Nu, zatím až na onen povídkový triptych, velmi dobré. Posl. 20min. napínavé jak kšandy. Až jsem si říkal ve druhé pol. a začal jsem okolo toho býti poněkud zle rozvrkočen, kde je xakru ta jáma? A kyvadlo? Nebo alespoň jedno z toho, heh. To si tedy dali na čas. To vám povím. Ale za to to byl nervák, jak prase. Ohledně samotného zařízení...velmi divácky efektní je i v the Raven 2012, pokud vás to zajímá. Tam ovšem dokoná svou hrůznou kývající se, cestu. A jsem rád, že jsem to viděl ve dne a ne jak, Zánik domu Usherů. Ve kterémžto případě bylo naopak velmi prozíravé, si jej pustiti pozdě večer. Z Poeovky se nám tu opět stala až Shakespearovská tragédie, kosmických rozměrů. Jo, taky si někdy dovolím kousek té LovecraftovskoPoeovské theatrálnosti.;-) Tentokráte poukáži i na zajímavé music main theme. Corman/Matheson = POWERHOUSE. Sic! (03.03.2021)

V roku 1842 vyšla poviedka "Jama a kyvadlo". Napísal ju americký spisovateľ Edgar Allan Poe. Je to jedno z jeho najznámejších literárnych diel. Stalo sa lákavým námetom pre filmárov a dočkalo sa viacerých filmových spracovaním. Ja osobne som si veľmi obľúbil adaptáciu, ktorú natočil v roku 1961 režisér Roger Corman. Má fakt perfektnú gotickú atmosféru. Zahrali si v nej dve veľké herecké autority v oblasti horrorového žánru - Vincent Price a Barbara Steele. **** (03.12.2017)

Krása! Roger Corman mě po House of Uher opět nadchl a řádně vyděsil. Takhle krásně děsivá atmosféra se dnes již bohužel nevidí. Vincent Price jako vždy omračuje svým výkonem. Závěr je skutečné psycho. Skutečně hrůzný film. Kam se hrabou všichni ti burýtos a snuff řezníci. Takový film neztratí (alespoň pro mě) na působivosti ani za tisíc let. (20.09.2010)

Cítím se jako v pohádce. Vidím kočár jedoucí po kamenité cestě podél pobřeží. Dřevěná kola rachotí, když přejíždějí mnohé nerovnosti. Zahledím se do dáli a v mlžném oparu spatřím mohutný zámek, k němuž nyní směřují kroky muže v černém, kterého k zámku přiblížil onen zmíněný kočár. Jakmile muž projde vstupní branou, zaobalí se příběh ponurou atmosférou a úplně změní svůj ráz. Už se necítím jako v pohádce. Napnutě sleduji strašidelné osudy pána domu a společně s ním kráčím zaprášenými chodbami, které v pravidelných intervalech nesou na zdech husté sítě pavučin. Sestupuji po točitých vrzavých schodech a ocitám se v podzemních kobkách děsu. Do útesu, na kterém zámek stojí, mezitím naráží stále intenzivnější příbojové vlny. S přibývajícím časem odhaluji šokující tajemství, které jsou skryta za každým tmavým koutem a tíživá atmosféra se mnou cloumá jako vítr se stéblem trávy. Nad temným zámkem zuří bouřka, na nebi se válí těžká mračna rozrytá klikatými blesky a zpěněné moře se tříští o skály a výhružně hučí. Když společně s posledním dějstvím vstoupím do tolik očekávané pekelné jámy a nade mnou se začíná pozvolna rozpohybovávat nejdůmyslnější a nejkrutější místní mučící nástroj, tají se mi dech a srdce bije jako zvon. Ano, kyvadlo se téměř neslyšně přemisťuje ze strany na stranu a scéna je tak krásně atmosférická a obestřená krutou bezmocností, že se místy vyrovnává Poeově knižní předloze. Film vrcholí hrůzným a pro mě památným záběrem. Klaustrofobická hudba štípe po celém těle a už při závěrečných titulcích vím, že jsem měl tu čest vidět jeden z nejlepších snímků žánru. 300 tisíc dolarů(rozpočet) (31.08.2007)

Za osm minut jsou tři hodiny... noc, tma... Právě skončila Jáma a kyvadlo. Zažívám podobné pocity, jako když jsem kdysi (také v tento čas) koukal na Zánik domu Usherů. Špatně, jinak... pocity jsou ještě nepopsatelnější, temnější. I přes poměrně velké stáří tohoto filmu se nemůžu ubránit dojmu, že jsem sledoval výjimečný horor, který si z Poeovy povídky sice půjčuje pouze hlavní motiv, ale jinak si žije vlastním bohatým a umělecky svébytným životem. Fascinující atmosféra, tajuplný příběh a grandiózní finále s naprosto dobíjejícím závěrečným záběrem... Možná je to pojato kapku divadelně, scénou počínaje a dialogy konče, to však ještě umocňuje tu zvláštní náladu, která vyzařuje z každého okamžiku. Dnešní horory mě nechávají lhostejným. Jsou to spíš lekačky nebo vyvražďovačky, které pro mě postrádají jakoukoli přitažlivost. Tohle je však jiné kafé... a k tomu ještě to krásné provedení úvodních a závěrečných titulků... (21.01.2008)