Aaltra

Skvělá černobílá, černohumorná road-movie o dvou vozíčkářích.Škoda rozvleklého úvodu (během kterého jsem však měl vlastní "zábavu" v podobě zmatků s lidmi, keří si sedli na místa na které neměli lístky a argumentovali právoplatným vlastníkům těchto míst, že přišli pozdě), který do jisté míry vyvažuje zase perfektní závěr. (29.03.2009)

V černobílém hávu zahalená úspora a minimalismus, vše obemknuté severskou tragikomicky mrazivou poetikou (ač původem je to film belgický). Jak lákavě taková kombinace může pro mnohé znít! Aalta je hybridem. Tu cosi od Kaurismäkiho, tu variace Kurzu negativního myšlení... a lopatou vržená absurdita všeho (a ničeho). Vozíčkáři pro vás již nikdy nebudou těmi, kteří potřebují pomoc. Mohou krást, mohou se rvát, svištět po svahu a pracovat... nač je litovat! Nicméně: není Aaltra komedií? Neměla by přeci jen primárně bavit? Anebo se od takových přízemních komediálních meřítek oprostíme... Ne, vtipu je tu pomálu a v konečném výsledku Aaltra působí poněkud nuzně. │60% (04.11.2009)

Tento film od začátku pracuje s velmi jemnými kroky, možná se vám bude zdát celý o ničem ale věřte až končí, budete mít pocit že dává to smysl. K těm gagům, opakuji kolikrát je zakryjí, v momentě než kápnete na jejich styl, přetočte celý film a dívejte se znova od začátku. 5/5 /co se týče humoru pro mě oni jsou objevem tohoto desetiletý, jelikož nekopírují a mají hodně silný vlastní jazyk/ (21.08.2014)

[Cinematik 2014] Čím menší a nenápadnejší, tým nekorektnejší a anarchistickejší. Čiernobiely nábeh do filmovej kariéry belgického tandemu (ktorý sa s okamžitou platnosťou zaraďuje ako môj druhý najobľúbenejší hneď za artgiallovú dvojicu Cattet-Forzani) pretŕha hrádzu nezastaviteľného prívalu uštipačného dvojznačného bipolárneho uškierania sa a štartuje príjemne nonkonformnú vozíčkarskú roadmovie plnú situačného humoru odkazujúceho na korene tvorcov v televíznych skečoch. Opäť delikátne rozohrané dobrodružstvo so spoločensky neprijateľnými charaktermi, satirizujúc putujúci do vysneného Fínska, kde stret s veľkým iniciátorom kinematografického príspevku Delépina a Kerverna, samotným Kaurismäkim predznamenáva očarujúci prechod deja do autentickej svojráznej poetiky očarujúceho Fína skrývajúceho sa v tragikomickej Tatiho hublotovskej Aaltre... Čo viac si festivalový divák môže priať? Jednoducho mi prirástli k srdcu, nehľadiac na to, aké kúsky beztrestne páchajú s mizanscénou a kamerou. A potom, že vozíčkari sú nudní... Model zneužívania spoločenských zásad prístupu k handicapovaným vypovedá o opaku. Čo na tom, že robia zbytku zlé meno? 100% (16.09.2014)

Vzorce správania k postihnutým sú v spoločnosti dané, či už právom, morálkou, tradíciou. Čo ale v prípade, ak sa invalidi prestanú trápne poklonkovať, zneužijú súcitné prejavy okolia na maximum a nastúpia na cestu sebavedomého vyjednania si svojich práv? A čo, keď počas tejto cesty navyše zistia, že ich životy do postihnutia boli zúfalou rutinnou, nezaujímavou a šedivou cestou k postupnému zániku v uniformnej priemernosti vzorného európskeho úradníka, či farmára ? Odpoveďou môže byť napr. Aaltra - vozíčkárska road movie z Belgicka do Fínska (kde sa objaví Aki Kaurismäki v malej, ale dôležitej úlohe). Drobné príhody dvoch excentrických a nadmerne drzých invalidov na ceste prinesú riadnu porciu zábavy priaznivcom spomenutého fínskeho režiséra, máloslovného situačného humoru a všetkým tým, ktorí vedia, že tá asfaltovými cestami, drôtami, veternými elektrárňami a fabrikami pokrytá a prísne rozparcelovávaná Európa má ďaleko od médiami prezentovaného malebného kusu prírody. (10.12.2005)