Jdi, žij a někým se staň

Velmi silný film. Hluboce lidský příběh, který spojuje více časových linií, více prostorů, učí nás lásce, respektu, pokoře. Odkrývá nám některé pohledy do judaismu a do Izraele celkově. Stopáž snímku neuškodila, ba naopak. Přes dvě hodiny jsem jenom zíral a užíval si každičký záběr a každičký herecký výkon (všichni svoji úlohu zvládli na výbornou). Samozřejmě film občas chybuje. Například mi přišlo dosti zmatečná poslední třetina filmu, kdy některé scény byly řazeny velmi zvláštně a nemuseli úplně vyvolat ten okouzlující nebo potřebný efekt. Ale to je to nejmenší, co tomu vytknu. Va, vis et deviens nese obrovské poselství. Milujte bližního svého, pomáhejte, jak jen to jde, a neohlížejte se na barvu kůže nebo náboženské či sexuální vyznání. 95% (08.08.2016)

Nádherný a nesmírně zajímavý příběh i film. Pohledy zblízka na život v Izraeli a Jeruzalémě. V ortodoxní i neortodoxní židovské rodině, v kibucu, chrámu, ve škole ap. Přiblížení židovské víry i tradic. Pohled na situaci židů i křesťanů žijících v Etiopii a Súdánu. V tomto všem prostředí vyrůstá malý chlapec, kterému nezbyl nikdo jiný, než měsíc na obloze. A ten měsíc možná představuje Boha. Ještě teď mám slzy v očích. (08.08.2011)

Určitě stojí za vidění... a přece mi něco překáželo a nevím přesně co. Snad toto: Při sledování tohoto humanistického filmu o hledání vlastní identity jsem si vzpomněl na rozhlasové reportáže na RFI nebo na BBC World Service. Tu i tam se o otázkách náboženských, etnických a národnostních pojednává s důrazem na jednotu a toleranci, na překonání rozdílů objetím. Odpovědí na hledání pravdy je podle tohoto vzorce shovívavý relativismus. Jistě, tenhle extrém je o poznání přijatelnější než jeho opak v podobě rasismu, nacionalismu a náboženského fanatismu, ale pořád je to extrém - takový měkký, medúzovitý ve srovnání s nepoddajnou krabovitostí toho druhého. Usmívá se jako Barack Obama, v ruce třímá transparent s nápisem "Yes, we can" a za uchem má uvadlou květinu z roku 1968. To je však jen velmi soukromý dojem. Jinak to bylo to dobře zahrané i natočené, byť trochu předvídatelné. (25.07.2009)

Epická sonda do života etiopských židů navrátivších se do domovského Jeruzalému. Va, vis, et deviens popisuje život černošského chlapce od útlého věku do adolescentského života. Šlomo není ovšem obyčejným chlapcem, má jedno velké tajemství, se kterým bojuje značnou část filmu. Možná nakonci až moc natáhlé a úplný konec filmu je předvídatelný již od první 20 minutovky, i tak je to trefa do mého vkusu a místy jsem se i nenuceně od srdce zasmál a proto i tento produkční mix si zaslouží minimálně 85% 5* ! (18.06.2012)

Tak tohle je za plnou pálku a nebudu o tom vůbec polemizovat. Třikrát sláva, poněvadž dokonalé a harmonické spojení etnického, náboženského a rodinného konfliktu je tak dokonalé, že to předčilo mé hluboko zakořeněné očekávání. Nedupe a nechce, abyste koneckonců stáli přímo na něčí straně, ani nemusíte plakat, i přes to, že dojemné to je někdy až hanba. Cože si to tedy žádá? Jen se posaďte, přemýšlejte a zkuste si představit, jakou částí našeho života se táhne potřeba někam patřit a jak moc nás trápí, když nám schází ten nejvíc kompatibilní vzorek, jímž je nukleární rodina. Až dojdete k pocitu, ke kterému jsem také došla, možná uvidíte, že vždycky je možné být v zemi, kde se cítíte doma, cizincem. Další bod, ve kterém frustrace může nabývat na své míře. No a v neposlední řadě, když se v nás někdo zklame, je prostě pravdou, že nás to leckdy může mrzet víc, než jeho samotného. Tak, to mě teda stálo hodně úsilí, ale, směle do toho, zajisté si tento počin najde mraky svých interpretů. A možná, že to je očekávaným cílem. (23.03.2011)