Režie:
Jeong-kwon KimHudba:
Jae-jin LeeObsahy(1)
Půvabná So-hie a trochu prostější Seung-jae si byli jako děti blízcí. Spolu vyrůstali v malé vesnici, a když otec So-hie zemřel (odletěl na Mars), Seung-jae jí za něj pro útěchu posílal dopisy. So-hie se ale musela odstěhovat do Soulu a tak bylo jejich přátelství na dlouhou dobu odloučeno. So-hie si tam našla přítele a Seung-jae pokračoval ve svém jednoduchém životě na vesnici. Jak dopadne jejich setkání po dlouhé době? Najdou si své místo na Marsu? (Natascha)
(více)Recenze (16)
Tedy nechybělo málo a plácnul jsem tam o hvězdičku méně, dlouho mne tak korejský snímek nezklamal. Námět by nebyl vůbec špatný, ale celé je to jaksi nepropracované, jednotlivé úseky filmu naprosto neprovázané (náhlé skoky v čase), působí to tak nějak rozsekaně, nepřirozeně, bez nápaditosti a po emoční stránce mne veškeré ty okolnosti naprosto minuly, zejména závěr mi přišel hodně hloupý, přímo z něho cítím ten kalkul vymáčknout z nás nějakou tu slzu navíc, bez ohledu na logiku celé záležitosti. Většinu filmu jsem se bohužel relativně nudil, pokukoval po hodinách, vylézajícím sluníčku venku a říkal si: „Kdy už bude konec, abych mohl vyrazit na to kolo“. 55% ()
Ráda bych někdy přišla na to, v čem je ojedinělé kouzlo korejských romancí, i když.. nemyslím si, že by bylo možné ho popsat slovy. Jak je možné převést na plátno tolik silné emoce tak, aby to stále bylo 'jen' krásné a přitom se vyvarovalo veškerého citového vydírání? Není v tom herectví ani kapitál na natočení; jednoduchá hudba, letmý pohled a film si člověka získá. Prvních dvacet minut Lettes from Mars je emocionálně tak nabitých, že se mi oči zalévaly slzami a ani jsem netušila proč. V nenásilném podání skutečných lidských pocitů se mají ostatní od Korey co učit. Nechápu, jak to dělá, ale můžu si jen přát, aby se nezkazila a zůstala tak čistá a otevřená i nadále.. Man Who Went to Mars není dokonalý film, pro mnohé bude určitě zklamáním, ale to, co jsem si z něj já vzala, jen tak nezapomenu. ()
Zdánlivě zcela banální příběh o zániku jedné vesnice a smutném osudu jednoho laskavého prostomyslného pošťáka s čistým srdcem, vyprávěný prostě a bez filmařských parádiček, přesto až neskutečným způsobem nabitý emocemi. Romantický, plný dojemných momentů, které podkreslovány krásnou jednoduchou melodií, tlačí slzy do očí přestože je tvůrci nijak nevystavují a nezdůrazňují, spíše je nechávají plynout na pozadí a čekají až si je divákovo podvědomí samo najde, přijme je a o to silněji prožije. První a poslední půlhodinka jsou emocionální tak silné, že se člověku až svírá srdce, a nádherně přitom přemosťují zbytek naoko prostého příběhu, působivého onou nepopsatelnou, nádhernou povznášející čistotou, lidskotí a věrohodností. Zkrátka další malý klenot do mé sbírky asijské romantiky. ()
Jak již napsal molotov z filmu se jistě dalo vytěžit více a na to jak sem se hodně těšil, jsem byl z první poloviny dost zklamán. První hodina filmu je taková dost pomalá bez vážnějšího momentu, kde jsem postrádal jakékoli emoce, jen prvních 15 minut je dost silných. U druhé poloviny to bylo lepší, ale příběh se stal takovým dost cestovatelsky a citově rozházeným, sice jsem nevěděl co se může stát a jak vlastně Seung-jae dopadne, ale rozhodně to nebylo špatně udělané a jako melodrama na mě Man Who Went to Mars hodně zapůsobilo, hudební doprovod se povedl opravdu dobře a stejně tak i hodně citově založený konec, který byl doslova přenádherný. May celý film rozebrala do podrobna a vystihuje ho více než přesně. 80 % ()
Man Who Went to Mars mě narozdíl od ostatních uživatelů zde moc nechytl. Přišel mi trochu natahovaný, nijak zvlášť na mě emocionálně nepůsobil (což je u jihokorejského dojáku dost neobvyklé) a občas jsem měla dokonce pocit, že jsem mírně citově vydírána (viz scéna kdy Seung-jae přijede za So-hie do Soulu). Možná je proto vše jen jeden důvod - hlavní hrdina mi nepřirostl k srdci, spíše naopak. ()
Galerie (12)
Photo © Ditto Entertainment
Reklama