Amen.

Doktor Kurt Gerstein je členem SS a pracuje v německém Hygienickém institutu jako odborník na chemikálie, používané do filtračních přístrojů na čištění vody, na desinfekční prostředky včetně Cyklonu B, užívaného na likvidaci parazitů. Když je SS vyslán do Polska, aby zde pomohl vybudovat velký průmyslový komplex, poprvé v životě na vlastní oči vidí umírat lidi v plynové komoře. A také vidí, že je na jejich usmrcení použit právě Cyklon B, který on vyrábí. Je šokován a snaží se podniknout mnoho kroků, aby Němce zastavil. Kontaktuje švédského velvyslance se žádostí, aby informoval Američany. Bez úspěchu. Navštíví i papežského nuncia a žádá ho, aby se o genocidě židů dověděl papež. Setká se však s velmi chladným přijetím a odmítnut. Ačkoli je Kurt velmi rozhořčen, nevzdá se své práce pro Německo. Nevystoupí ani z SS, která po něm chce další obrovské dodávky Cyklonu B na další „práci“ v Polsku. Rezignuje a brzy je povýšen. Rozhovor Gersteina s papežským nunciem však slyší mladý jezuita Ricardo Fontana a rozhodne se sám rozjet do Vatikánu a podat zprávu papeži. Ačkoli jeho otec pracuje v bezprostřední blízkosti Svatého otce, nepodaří se mu hlavu katolické církve přesvědčit o nutnosti zasáhnout a o nacistických zvěrstvech informovat svět. Proto se rozhodne k radikálnímu řešení. (22.06.2010)

Silně manipulativní (jinak to Gavras ani neumí), silně antiklerikální, mnohdy demagogicky vylhané (nenápadná účast jeptišek při genocidě mentálně retardovaných, mimoděk asociující přímou spoluúčast katolické církve na zvěrstvech). Na druhou stranu Gavras vytáhl z Hochtuthovy hry ty nejlepší a nejsilnější pasáže, které zajisté vybízí k zamyšlení (jakkoliv je film jednostranným náhledem) a to i v případě, že máte na vinu či nevinu Vatikánu jakýkoliv názor. K mé potěše se zaobírá především Gersteinovým vnitřním bojem křesťana-humanisty/vlastence-zrádce, tato zapomenutá postava by si jistě zasloužila vlastní film. Připočtěme velmi děsivé zpodobnění holocaustu skrze plných a prázdných dobytčáků pendlujících krajinou. Mistrovskému obsazení pak vévodí nebožtík Mühe jako personifikace zla - Doktora. Film má rozčílit, což se mu daří, proto palec nahoru. (26.04.2011)

Bieda katolíckej cirkvi spočíva aj v tom, že pre ňu boľševizmus predstavoval a predstavuje oveľa väčšie ohrozenie ako nacizmus. Preto sa Vatikán nikdy verejne nevyslovil proti Hitlerovi v čase II. svetovej vojny. Uchvátený ničením boľševickej hydry - Sovietskeho zväzu zámerne prehliadal utrpenie prenasledovaných väzňov v koncentračných táboroch. Cigánov, komunistov aj Židov. Costa-Gavras trefne ilustruje túto tézu, kedy síce na úrovni osobných väzieb dokážu kláštory pár prenasledovaných Židov poukrývať, no na úrovni inštitúcie sa volí všeobjímajúci diplomatický jazyk o utrpení počas vojny. Záverečná scéna celú maškarádu len potvrdzuje. Nečudo, že silné katolícke krajiny Južnej Ameriky sa stali azylom pre mnohých nacistických hodnostárov. A perlička z histórie, potvrdzujúca vyššie uvedené: Na čele Slovenského štátu v rokoch 1939 -1945 stál prezident Jozef Tiso, katolícky kňaz. Nielenže nebol z cirkvi exkomunikovaný, ale z času na čas sa objavujú snahy o jeho svätorečenie, dané jeho mučeníckou smrťou (po II. svetovej vojne bol odsúdený a popravený obesením). Je pravda, že proces bol spolitizovaný, hnaný snahou pána Beneša nájsť a exemplárne potrestať vinníka slovenskej samostatnosti. Napriek tomu, že trest je diskutabilný, práve Jozef Tiso, katolícky kňaz podpísal ústavný zákon č. 68/1942 Sl. z. o vysťahovaní Židov, kde sa v § 1 uvádza: "Židov možno vysťahovať z územia Slovenskej republiky." A v § 2 ods. 1: "Ustanovenie § 1 neplatí: a) na osoby, ktoré sa najneskoršie 14. marca 1939 staly príslušníkmi niektorého kresťanského vierovyznania, b) na osoby, ktoré žijú v platnom manželstve s Nežidom (Nežidovkou), uzavretom pred 10. septembrom 1941. Ešte odcitujem znenie § 3: "(1) Židia vysťahovaní a Židia, ktorí územie štátu opustili alebo opustia, strácajú štátne občianstvo Slovenskej republiky. (2) Majetok osôb uvedených v ods. 1 prepadá v prospech štátu. Štát ručí veriteľom len do výšky hodnoty prevzatého majetku." Tak toto bol konkrétny postoj katolíckeho kňaza. No to nie je všetko. Dňa 8. júla 1990 pamätnú tabuľu Jozefovi Tisovi, umiestnenú na budove bývalého mužského rímskokatolíckeho učiteľského ústavu v Bánovciach nad Bebravou posvätil kardinál Ján Chryzostom Korec. (Kardináli sú priamo menovaní najbližší pápežskí poradcovia s právom voliť pápeža.) Po posvätení následne celebroval slávnostnú omšu Te Deum. V roku 1996 Rudolf Baláž, vtedajší predseda Konferencie biskupov Slovenska povedal o Tisovi totok: „Pre náš národ bol Tiso výnimočnou a vynikajúcou osobnosťou,“. No a úplná mini perla na záver: v roku 2007 sa pochvalne o ňom vyjadril arcibiskup Ján Sokol (bývalý aktívny agent ŠTB): „Za pána prezidenta Tisa tu bol blahobyt a nič nám nechýbalo.“ Amen. (20.06.2013)

Filmová dílka Costy-Gavrase mám, přes jeho jasnou levicovost, rád. A je to proto, že výběr jeho témat prolamuje tabu a poukazuje na svinstva vlád, organizací či církve. Hrůzný kontrast jezdících vlaků - plných - prázdných - plných - prázdných... a proti tomu neschopnost vlivných cokoli udělat, kromě bezbřehého tlachání, na mě udělalo velký dojem. Protože se historii 20. století dost věnuji, vim, že obžalobu si nezaslouží jen Vatikán, který svou liknavostí a nevyužitým vlivem ve prospěch záchrany židů, způsobil zbytečné ztráty na životech, ale také zbytek Evropy (kromě Velké Británie a Švédska) a USA (USA odmítlo přijmout uprchlíky s odkazem na dané kvóty, skutečností byly blížící se volby, ve kterých chtěl Roosevelt uspět, ale dobře věděl o protižidovských náladách u amerického obyvatelstva a nechtěl tak zmařit své politické cíle). Gavras však pokládá zásadní otázku viny - kdo je skutečný viník? (25.01.2015)

Silná látka (historická vina cirkvy počas holocaustu) v pôsobivom spracovaní. Film sa nesnaží senzáciechtivo útočiť, ale odhaľuje skôr skutočné fakty jednania cirkvy počas genocídy (vedeli o tom a pritom ani v jednom vyhlásení ani len nespomenuli nie kritizovali počínanie nacistov - čo neurobila cirkev doposiaľ 2005). Najpôsobivejšie sú scény márneho snaženia idealistického kňaza a jeho konfrontácie s pápežom a ostatným vatikánskym osadenstvom - počas týchto dialógov až mrazí. Pôsobivé sú aj scény z koncentračných táborov, kde režisér neukazuje takmer nič, ale symbolika je ďaleko pôsobivejšia - dynamizujúci prvok prázdnych vlakových súprav, nazeranie do plynových komôr alebo nočné spaľovanie. Z hercov je výborný najmä Ulrich Tukur v úlohe hlavného chemického odborníka ss, ktorý však nedokáže zabrániť mašinérii, trochu kýčovejšie vyznieva postava M.Kassovitza ako idealistického obetavého kňaza a zaujme aj M.Iures(záporák z Peacemakera) ako pápež. Celkovo ďalší pohľad na holocaust tentokrát opäť z inej perspektívy - film dôležitý a pôsobivý, aj keď miestami trochu schématický, čo vyvažuje najmä poctivá kvalitná réžia skúseného Costa-Gavrasa. (06.05.2005)