Město šílenců

Další z filmů na téma televize a skutečnost. Tentokrát to dopadlo velmi dobře díky promyšlené zápletce a hereckým výkonům. Alda je tu opravdová svině, jakých bývá ve filmu málo. Hoffman je jistota, mile překvapil Travolta, jehož prostý hlídač muzea změněný v držitele rukojmí je naprosto uvěřitelný obyčejný člověk jednou chybou dohnaný do extrémní situace. Nejen postavy a děj, ale i prostředí je zvládnuto dobře, potěšila mě řada detailů jako různé skupiny (od hippies přes rapující černochy až po krajní pravici) shromažďující se před muzeem nebo kazatel komentující zprávu o rukojmích v muzeu. Silně doporučuji. "Vždyť televize je fajn." (30.05.2006)

John Travolta vedle Dustina Hoffmana přesvědčuje, že je přece jenom vynikajícím hercem. Hlavní předností tohoto filmu je ovšem nosný námět a především elitní scénář. Charakterizovat film jako „drama/thriller“ je popkulturní šidítko, je to moralistní drama jako hrom. I když, pravda, pěkně akčně odsýpá. --- Amatér (Travolta) se rozhodne bojovat o záchranu svého pracovního místa s pomocí pohrůžky násilím, jenže si to špatně promyslí a je z toho teroristický útok. Náhodou se k tomu nachomýtne špičkový novinář. A máme skvělý příběh! --- Manipulace a cynismus médií jsme už viděli mnohokrát (a není vůbec špatné si to připomínat znova a znova!), ale tady jde ještě o něco víc. Novinář (Hoffman) totiž právě není pouze cynický. Zajisté chce zachránit rukojmí, a vcelku věříme, že je ochoten se přičinit o co nejmírnější potrestání břídilského teroristy. Současně však věci řídí - ano, ne terorista, ale novinář má situaci pod kontrolou! - tak, aby si média přišla na své, a v tom i on sám, jako mediální hvězda. --- Mám rád příběhy, které nedávají jasné odpovědi. Odpověď znamená zjednodušení. Dobrá otázka je mnohem cennější. A tento film je právě z těch nemnohých, které kladou řadu dobrých, důležitých otázek. Jediná chyba filmu nastane v jeho samotném závěru, vnucuje „sociálně kritickou“ odpověď. Zajisté, když novináři za zády vybuchne bomba, jeho hysterická reakce je věrohodná a přirozená. Jenže se neměla stát závěrečným komuniké celého filmu. (11.01.2011)

Koukám, že zas tady dost lidí píše, jaká je to příšerná nuda...nezajímavý děj...stěží za dva...podprůměrný až špatný...nudný a slabý...ap. ap....no tak to ani náhodou, je to přesně naopak, - děj je více než zajímavý, naopak velmi závažný a aktuální...a všechny ostatní výtky na adresu tohoto díla ihned padají pod stůl, jako že je to nudný...todle neměl být film pro pobavení, ale měl ukázat na jednom konkrétním případu vcelku závažné problémy...o tom, jak se to povedlo, si rozhodne každý po svém, a jak vidět, většinou to nikoho nezaujalo...ale to je vcelku nepodstatné, protože tento film svůj význam a cenu má...není to zkrátka film pro někoho, kdo se chce bavit něčim nenáročnym...pro mě osobně velmi závažný a i zdařilý film...ale jak je film jen o něčem trochu závažnějším, všichni se cíti skoro osobně dotčeni a uraženi, že se film snaží dělat něco víc než jen bavit...to vypovídá hodně o povrchnosti a klapkách na mozku mnoha diváků a společnosti obecně, která se prostě nechce znepokojovat a chce se hlavně jen bavit něčím nezávadným a neutrálním... (01.12.2011)

U mě jeden z mála filmů, kde sedí označení drama. Docela je překvapující (a zvláštní), že žádná ze dvou hlavních postav nebyla dotažena do extrému, což jsem každou chvíli čekal (vlastně nedošlo k ničemu, co by jasně ukázalo na jednoho nebo druhého způsobem "to je ta záporná/kladná postava). Celkově to hezky ukazuje na mediální žumpy. 75% (24.12.2009)

Zoufalí lidé dělají zoufalé věci. A tak když jeden ňouma (překvapivě velmi přesvědčivý Travolta) přijde o práci, nenapadne ho nic lepšího, než vzít jako rukojmí skupinku dětí a zabarikádovat se v budově místního muzea. Bena Stillera byste tu ale hledali marně, v tomhle muzeu exponáty neožívají. Zato je tu shodou náhod jeden reportér (tradičně výborný Hoffman), který už nějaký ten pátek marně vyhlíží sólokapra, který by mu dopomohl zpátky ke korýtku… Costa-Gavras nahlíží na novináře podobnýma očima jako Miloš Zeman. Jen místo peprné rétoriky volí vyprávěnku o jednom troskoidním prosťáčkovi, na kterém si mediální hyeny nehezky smlsnou při vytváření „objektivního zpravodajství“. Doporučuji zejména těm, kteří den co den o půl osmé dychtivě usedají před obrazovku a pokorně se oddávají černé kronice s názvem Televizní noviny. (22.06.2008)