Popelka

Nu... Považuji se za celkem velkého milovníka pohádek, ale od tohohle jsem asi čekala víc. Možná, kdybych neslýchala, jak dokonalý poklad to je, dala bych i za čtyři. Vlastně nepatřím ani k jedné generaci, která se může chlubit tím, že "vyrůstala" na Popelce nebo Třech oříškách pro Popelku od Vorlíčka, ale jednoznačně dávám přednost druhé možnosti. Ve své době tato verze mohla být velký hit, ale dnes se na to dá podívat s odstupem a myslím si, že totálně nakopnutíhodný výraz prince Jiřího Štědroně, který navíc trvá celý film, nemůže přehlédnout nikdo. Stejně tak mě celou dobu iritoval vypravěč Tříska, který je to samé v bleděmodrém a navíc ta jeho předstíraná hra na loutnu - co to mělo být? Dlouho jsem přemýšlela, proč tak moc upřednostňuji Vorlíčkovu verzi, a asi jsem na to přišla. Je pravda, že pokud chcete klasickou Popelku, sáhnete po téhle. Ale já už od malička nemohla pochopit, proč byla Popelka tak hloupá, a ustrkovaná budižkničemu a nechala se sebou takhle jednat. Popelka Libuše Šafránková naproti tomu má něco do sebe, je svá a i když je pořád "ta od kamen a odstrkovaná", už si nenechá líbit všechno a občas taky aspoň odsekne :) (10.03.2013)

Moje sentimentální záležitost, kterou jsem jako dítě milovala a kouknu se na ni kdykoliv znovu. Třískovo "jen kolovrátku zpívej" se mi v hlavě rozezní vždycky, když někdo něco opakuje pořád dokola ve snaze mě přesvědčit o té své jediné pravdě pravdoucí. Štědroň byl krásný princ a Popelka byla prostě tak maličká, že její střevíček nikdo jiný nemohl obout ani omylem. Paní Medřická a pan Pešek byli ve svých rolích báječní. Nic proti Třem oříškům, ale tahle Popelka je můj šálek ranního čaje a vždycky už ji uvidím svýma dětskýma očima. (22.03.2012)

V Česku, respektive Československu vznikly dvě slavné Popelky. Tahle a Tři oříšky pro Popelku. A přestože první je fenomén, který podporuje hudba Karla Gotta, Libuše Šafránková nebo Pavel Trávníček či snad Vladimír Menšík, mě se líbí více tato. Tři oříšky drží jistě několik - výše zmíněných es v rukávě. Přesto tahle Popelka má větší kouzlo. Holoubci mluví, zpívají a vůbec hudba je právě tím rozdílovým faktorem. Kdepak ty ptáčku hnízdo máš je sice veliký hit, ale jediný. Jistě, tento film je černobílý, Tři oříšky barevný. Ale přeci jen je těch pohádkovějších písní víc zde a povedenějších. Musíme brát v potaz, že pohádky se točí pro děti a Tři oříšky se pohybují na hranici pohádky a romantického filmu. Tahle verze je více pohádkovější. Možná i proto, že v něm nehrají Němci, krále hraje sympatický L. Pešek a děj briskně a vesele shrnuje vypravěč zpěvák Jan Tříska. I Ilja Prachař jako otec Popelky je mi sympatičtější. Zkrátka, mám-li si vybrat sympatičtější Popelku jako zpracování, pak vítězí tohle, ač hodnocení jsem ponechal stejné, každá má něco do sebe. (30.12.2019)

Slušivé televizní zpracování Popelky. Ve srovnání s filmem „Tři oříšky pro Popelku“ mi vadili pouze dva aktéři: princ a nevlastní sestra. Štědroň sice dobře zpívá, ale působí unyle a podobně jako u Růženy Merunkové se nepodařilo „zamaskovat“ věkový rozdíl – jsou o 10, respektive 12 let starší než popelkovsky pohádková Eva Hrušková. Ovšem další herecké výkony jsou par excellence: Dana Hlaváčová si řekla o roli ve „Třech oříškách“, skvělý průvodce Jan Tříska, výborná macecha Dana Medřická a povedená dvojice krále (Ladislav Pešek) a jeho rádce (Svatopluk Beneš). Nádherné písničky: hudba Angelo Michajlov, texty Ivo Fischer. Výborné detailní záběry, které dokáží zamaskovat omezení dané televizním studiem. Prostě další český pohádkový skvost. Mlha přede mnou, mlha za mnou. (02.11.2009)

Moje nejoblíbenější verze pohádky o Popelce od naší přední pohádkářky Vlasty Janečkové. Ve vedlejších rolích excelují taková herecká esa jako Dana Medřická (macecha), Ladislav Pešek (král) či Svatopluk Beneš (rádce). Vypravěč Jan Tříska se představuje i jako zpěvák se zajímavým hlasem, který kouzelným a nenapodobitelným způsobem markýruje hru na loutnu. Ústřední dvojce lehce ťululoidní, ale pořád ještě dostatečně švarný princ a maličko dětinská Popelka, je silná hlavně v pěveckých číslech, méně již v hereckých. Čeho si však na této pohádce cením nejvíce je úžasná atmosférická hudba s lehkým barokním nádechem a šmrncem (použití hoboje i cembala) Angela Michajlova i vkusných písniček textaře Ivo Fišera. Kromě čestné výjimky pánů Svěráka s Uhlířem bohužel věc v českých pohádkách nepříliš častá. (08.01.2009)