Příliš hlučná samota

Vážení přátelé...Kdo krucinál je tahle Věra Cais ? Čím se kvalifikovala k tomu, aby mohla zfilmovat jednu z nedůležitějších Hrabalových knih ? Našel jsem o ní, že před tím natočila snad jen dva filmy ve Francii...Její další pokus také podle toho dopadl...Naprosto postrádá Hrabalovu poetiku i filozofickou podstatu...Velmi slabý kousek, který ve mě nezanechal žádný otisk, žádnou vzpomínku...Velká škoda...To i krátkometrážní Sběrné surovosti, z roku 1965, které natočil začínající Juraj Herz, podle Hrabalovy povídky, jež předcházela pozdější Příliš hlučné samotě a ve které se poprvé objevuje postava Hanti, je vedle filmu Caisové naprosté veledílo... (31.01.2007)

Jak může dopadnout nepovedená adaptace skvělé literární předlohy, na to nám bohužel dává odpověď právě tenhle film. Drží ho sice nad vodou Hrabalovy geniální myšlenky a sentence, ale estetika tohohle filmu se úplně minula s předobrazem knihy a celé to poetično, které umí tak krásně do svých Hrabalovských filmů přenést třeba Jiří Menzel (který tu shodou okolností také hraje), se vytratilo kdoví kam. Sám Bohumil Hrabal se tu také mihne, možná tak svou účastí posvětil vznik tohoto filmu, je to ale celé nějak (multi)kulturně zpackané. Vůbec nejvíc však ruší zahraniční herci včetně Philippe Noireta, kteří vůbec nevědí, co a jak to hrát. Jak by Haňtu asi zahrál takový Rudolf Hrušínský? (21.02.2007)

Nepovedený film, jehož neúspěch pramení podle mě primárně už z toho, že se snaží spojit do jednoho celku povídku Baron Prášil z Hrabalových Pábitelů (kterou zfilmoval Juraj Herz jako Sběrné surovosti) s jeho o dost pozdější novelou Příliš hlučná samota. Hrdinou obou je sice Haňťa, ale kromě jména a zaměstnání je to úplně jiný člověk. Poetika a smysl obou knih je také rozdílný, takže udělat z nich jeden film, mělo v tomto případě za následek, že z obou vyprchalo to krásné. Zbyl jenom nezajímavý a nesourodý film s neživotnými postavami. (23.02.2007)

Kdo zná předchozí Menzelovy adaptace předchozích děl Hrabalových, dozajista bude mít s pohledem Véry Cais převeliký problém. Tam, kde Menzel umně kombinuje radost i smutek, kam zapasovává ono nejasné pábitelství a kus české povahy, tam francouzská režisérka volí pouze mrtvolné smutno. Samo o sobě to není taková tragédie a jsou i chvíle, kdy se takový přístup zdá odůvodněný, např. v závěru, ve scéně s "krvácejícími" knihami... Ovšem v hospodě tedy ne! Občas Noiretovým pojetím snímek dokonce přichází o logiku. Noiretův Haňta není žádný rozevlátec, jak mu vyčítá Brodského postava, ale melancholik par excellence. Někteří čeští herci, zřejmě ti mající nakoukáno "našich Hrabalovek", jakoby tušili, ba kolikrát i věděli, jak své postavy pojmout, ovšem v obklopení nudnými sekundanty vyznívá jejich snaha naprázdno. Zbytek dokonal až na výjimečně situace nedobrý český dabing. Vida v jak nepoetickém slovu může sídlit duše filmu. Slabé ***. (19.02.2009)

Je mi líto, ale nehodlám dávat hvězdičky z úcty k mnoha oblíbeným až milovaným hercům (J. Menzel, P. Noiret, P. Vondruška). Knihu jsem četl, od pana Hrabala většinu a jestliže se někdo - podle mého názoru - naprosto míjí s předlohou, je to paní Caisová. Jen těsně za ní je ovšem Dušan Klein s Andělskýma očima. Nic se nepotkává, každý hraje zcela jinak, míním stylově, text není jako u Hrabal pábením odrážejícím komplexitu lidského žití a komunikace, ale změtí bez vnitřní souvislosti. škoda peněz, škoda času to jak na tvorbu tak sledování. (07.10.2011)