Občanská výchova

„ Vychovatelé“ Jan a Peter mají zásady a ideály. Julie ta má navíc vztek Svůj vzdor proti konzumnímu způsobu života dávají najevo sice poněkud naivním a fyzicky namáhavým způsobem, ale o správnosti a údernosti svého počínání jsou skálopevně přesvědčeni. Jedna nepovedená akce a „zachraňování světa“ se scvrkne na zachraňování sama sebe. Musím přiznat, že jsem velmi netrpělivě čekala, jak se trojice revolucionářů z té šlamastyky dostane a závěr mě skutečně překvapil. Film taky. (04.09.2005)

Brilantně napsaný a zručně na "ručku" natočený film o zajímavých (a k dlouhým rozborům vhodných) věcech. Občanská výchova je vynikající hlavně v tom, že v mnohých momentech má tendeci sklouznout tam, kam by si dívák nepřál, ale vždycky z dané situace inteligentně vybruslí a uhne na správnou kolej. Zdatně se vyhýbá všem možným klišé. V některých momentech jsem se opravdu o vývoj příběhu bál. O to víc jsem byl spokojen se závěrem a odešel z kina stoprocentně spokojen. Kino bylo prázdné, což je mi v případě takového klenotu líto, ale jsem rád, že já jsem si tento film našel, a pozval na něj přátele, kteří mi posléze poděkovali, že jsem vybral výborný film. Tečka. (03.10.2005)

Byť jsem spíše pro pravici, ideály mládí a revolta proti společnosti se mi velmi zamlouvá. A snímek Občanská výchova je vynikající cestou do študákovy duše. Kromě výborného scénáře (scéna v chatě, kdy dojde na diskusi, které společenské zřízení je lepší a kdy postavy i divák poznávají, že pravda není jen jedna, se mi zaryla pod kůži, protože se o ní dá dlouho přemýšlet a polemizovat) má film i kvalitní mladé herce v čele s Danielem Brühlem (Good Bye, Lenin !) a citlivou režii. Jen ta kamera nemusela být za každou cenu ruční. Jinak plná divácká spokojenost... (03.09.2005)

Nic jsem od toho nečekal a dobrý. Především uvěřitelný, bez americkoromantických blábolů a skečů. Jsou mladí, jsou idealističtí, jsou levicoví a naivní. Mají svého nepřítele. Myslí si, že kamarád jim s holkou nebude šukat a on ano. Myslí si, že buržoust nemohl mít hipísácké mládí plné trávy a on ano. Stejně nikdy nikomu nevěř...a pokud možno nikoho nezabíjej. Doporučuji! (28.01.2009)

4,5* Vážení přátelé... Jak tak koukám, německá kinematografie jede... (narozdíl od té české) Zatímco u nás se točí porevolučně jedna píčovina za druhou... (buď umolousaná hezká česká retrokomodie, nebo nevalný pokus o zachycení současnosti) v Německu se točí překvapivě velmi zajímavé kousky. V tomto případě bych rád vypíchnul velmi zajímavý scénář, zajímavou muziku, výbornou režii a v neposlední řadě velmi autentické a uvěřitelné herecké výkony všech zůčastněných. Ve filmu zazní mimo jiné známá věta: "Kdo nebyl v mládí levičákem nemá srdce, a kdo není po třicítce pravičákem nemá rozum." Nuže, musím konstatovat, že jak se kvapem blížím ke třicítce, můžu tohle pravidlo celkem potvrdit...neb jsem za posledních 10 let měl možnost prozkoumat obě strany této mince. Samozřejmě nic není tak černobílé, jak to vypadá, což se trochu snažil naznačit i tento film. Vždycky je potřeba se na věc podívat i z úhlu pohledu té druhé strany. Samozřejmě znám spoustu stejně nasraných chudých lidí, jako jsou tihle mladí revolucionáři. Bohužel jejich nasranost pramení většinou z jejich chudoby. Problém je v tom, že za příčinu vlastní chudoby, považují všechny "nenažrané" milionáře, systém, politiku, svoje chudé rodiče atd. čili všechny a všechno, kromě sebe samotného. Bohužel jediné řešení, které znají, je nadávání na ty bohaté. Jenže tihle bohatí nebyli vždycky bohatí. Museli někdy v minulosti zbohatnout. A od těch chudých se odlišují právě svojí reakcí na svoji chudobu - místo nadávání na bohaté, se rozhodli se svojí chudobou skoncovat. Přemýšlením a vlastní dřinou. Má to ovšem jeden háček: Člověk nesmí nikdy zapomenout na to, odkud vyšel a za jakými ideály směřoval. Pouze v takovém případě může člověk dosáhnout svobody finanční a tím pak následně i té všeobecné. Protože pokud je člověk finančně na dně a musí těžce pracovat pro peníze, nikoliv pro radost, nemůže být nikdy svobodný... No a to ještě tak nějak pomíjíme jakýkoliv duchovní rozměr... dle kterého jsme tu tak jako tak všichni ve vězení... S velkým majetkem, přichází velká moc: moc dělat velké dobré věci a nebo moc dělat velké zlé věci. Ono vždycky záleží hlavně na tom, jaký je člověk člověk, že? PS: Abychom tedy nebyli černobílí, škoda že se tihle mladí revolucionáři nezabívali taky trochu jinými tématy, jako třeba práva sexuálních menšin, práva žen, práva zvířat atd...což jsou dneska myslím neméně aktuální témata... (27.06.2008)