Neviditelné děti

Niektore filmiky boli slabsie, niektore velmi dobre. Ale celkovy dojem je u mna vyborny. Tematika deti, ktore casto nemaju nic (a predsa maju ovela viac ako ti co maju vsetko) by sa mala dotykat kazdeho z nas... Na mna najviac zaposobili filmy Kusturicu a aj Spike Leeho, ktoreho film bol vykresleny drsno, no realisticky a dojimavo. Avsak (pre mna) najlepsie a najkrajsie prislo na koniec. Pribeh o dvoch nadhernych cinskych dievcatkach ma uplne dostal! Na konci som sa nemohla ubranit sklucujucemu pocitu a dojatiu. Umenie Johna Woo na mna zaposobilo neuveritelne... (samozrejme, az na tu skolu). (01.06.2008)

Po první povídce (Tanza) jsem si říkal, že to je takovej zvláštní dokument... Což mi v podstatě vydrželo až do konce, akorát zvláštní se změnilo na výborný a dokument na dokumentující film... Příspěvek bratří(?) Scottových mi nějak unikl, ale jinak můžu říct, že většina neznámých režisérů si s těmi známými moc nezadala... (23.11.2009)

Tento film vám predstaví skutočné peklo, v ktorom tie najnevinejšie a veľakrát najúprimnejšie božie stvorenia pod slnkom musia najviac vystáť. Film z rúk výborných režisérov plný citov, zo skutočne kvalitnej práce vzniklo toto neuveriteľné dielo, a toto všetko podporuje skvelá vizuálna stránka, veľapovediace srdcervúce príbehy, veľmi presvedčivé herecké výkony a strihy. Týmito krátkymi zostrihmi z rôznych kútov sveta sa im podarilo povedať oveľa viac, ako s akýmkoľvek celovečerným filmom. Film má za úlohu predstaviť životy tých detí, ktorých nárek asi my už nikdy nezačujeme, a preto tento film by si prial ich osloviť. (07.02.2011)

U povídkových filmů je vždy problém, že jsou velké rozdíly ve kvalitě jednotlivých povídek. A ne jinak je tomu i u Neviditelných dětí. Ze sedmi povídek jsou čtyři průměrné, jedna bídná (hned ta první Mehdi Charefa) a jen dvě se docela povedly (Spike Lee, John Woo). V globálu průměr a spíš jen snaha než kvalita. (18.12.2009)

Sedm krátkých filmů zhodnotím postupně: První kraťas TANZA Mehdiho Charefa je opravdu špatný začátek. Samolibá sr*čka, která má na 15 minutách výpovědní hodnotu asi jako fotka dítěte se samopalem. Jasně, je to k politování, ale když vám režiséř neřekne, proč jsou v takové situaci, jejich důvody ani okolnosti, tak s nima nemůžete soucítit. Absolutně bez nápadu natočených pár dětí s kalašnikovem. odpad. Druhý snímek BLUE GIPSY od mého oblíbence Emira Kusturici už je někde jinde. Krásně ukazuje, jak to vypadá v pasťáku na balkáně i "praktiky" cikánské rodiny. Hrdinu si i na 20 minutách oblíbíte, pobavíte se a nakonec se můžete zamyslet...balkán je nám přeci jen docela blízko. ****. Spike Lee natočil JESUS CHILDREN OF AMERICA jako takové rodinné drama z New Yorku (jak jinak). Je to drsný a nepřívětivý snímek, ve kterém hrají roli drogy a AIDS rodičů a bezmocné dítě. ***. Kátia Lund přispěla povídkou BILU E JOAO. Dojemným pohledem na jeden den života malých sourozenců v Sao Paolu, bydlících ve slumu a živící se sběrem plechovek a papírů. Příjemný snímek o tom jak to doopravdy chodí. ***. U tajemného JONATHANa od R. a J. Scottových mi poněkud unikl smysl. Muž je opět chlapcem, mezi dětmi ve válce? Trochu zvláštní. **. CIRO Stefana Venerusa ukazuje italské děti ve spárech kriminality, ale příběh, víc než co jiného, nudí. **. John Woo chtěl svým SONG SONG AND LITTLE CAT ukázat nejspíš kontrast mezi dětstvím v bohatsví a chudobě. Ale komunistické škola jako dětský sen? A stejně dost bez nápadu. **. Celkově to není špatný počin. Určitě donutí k zamyšlení, i když v mém případě utíkaly myšlenky i k UNICEFu, zda se jen nepotřeboval zbavit většího obnosu peněz. Určitě to šlo udělat lépe... (09.01.2009)