Pohádky o mašinkách

Vážení, tak toto je prosím, jediný! večerníček, který sleduji dodnes. Mistrovské dílo, které funguje, ať je vám 5,15, nebo 37. Díky neskutečnému hlasu pana Ráže, to má atmosféru, že by se dala krájet (viď Rákosníčku?) a černokněžník Zababa je postava, na kterou nikdy nezapomenete. Pokud by byl film, musel by ho hrát, Darek Vostřel. Bez debat! Tu postavu museli dělat podle něj. Hudba 90% (21.06.2017)

Moc příjemná směsice toho, co malé kluky fascinuje - technika, mašinky, tajemno a kouzla, černokněžník... Pro mě tedy naprosto dokonalý večerníček. Komentář pana Ráže tomu dodává nevšední rozměr a výsledný dojem umocňuje povedená hudba (v některých pasážích mi připomíná indiánská témata z klasických westernů) a zvukové efekty. Kam se hrabě nějaký Tomáš... (05.03.2012)

Knížka byla mojí nejoblíbenější dětskou četbou a tudíž jsem měl zafixovanou i její výtvarnou podobu, která má k té televizní dost daleko. Snad nejvíc je to vidět na černokněžníku Zababovi - v knížce vypadá jako výsledek genetického experimentu s křížením ještěrky a člověka (pane Zababo promiňte, ale je to tak), zatímco v televizní verzi je to spíš animovaný Darek Vostřel. Ale nic to nemění na tom, že jsem vždycky rád, když tenhle večerníček dávají. (25.01.2008)

Je neuvěřitelné, jak stále krásně učínkuje v době pendolín na naše malé (a na mně!) tahle série příběhů o panu Blahošovi, nejvyšším panu železničáři a kouzelníku Zababy ze Zababova. Možná díky těmto pohádkám bude děti jednadvacátého století stále vědět jak vypadají parní mašinky (tedy ty, kterým je rodiče naživo ještě neukázaly). A přiznám se, že vznik seriálu bych v klidu posunul nějkam do šedesátých/sedmdesátých let a ne do roku 1987 !!! Ačkoliv se jedná o kreslené příběhy, na člověka až neskutečně dýchnou slova jako - výtopny, depa, staré Smíchovské nádraží... Samozřejmě nelze opomenout magický líbezný hlas pana Vladimíra Ráže, který nás pohádkami provází... Jakoby člověk cítil ten zvláštní pach z kouře po hořícím uhlí... Pohádky o mašinkách patří rozhodně mezi naše nejkrásnější pohádky a večerníčky. * * * * (24.04.2012)

Jeden z mých nejoblíbenějších večerníčků, co říct víc. V dětství jsem si samozřejmě užíval ty samotné příběhy a vnímal personifikované vlastnosti neživých strojů, hlavní melodii nebo přednes V. Ráže. Dneska už coby člověk s lepším povědomím o okolí Prahy vnímám navíc i místopisné názvy - Zadní Třebaň, Liteň nebo Všenory. Mimochodem od dětství si pamatuji, že ze Smíchovského nádraží vede kouzelná výhybka do jakéhosi tajemného Zababova. Když jsem si už v dospělosti projel trať č. 122 vedoucí ještě zastávkou Praha-Smíchov severní nástupiště přes dva viadukty až na Zličín, vlastně jsem se na takové tajemné trati ocitl. Kdo si tzv. Pražský Semmering někdy projel, mi dá jistě za pravdu. Jen místo kouzelného Zababova se člověk ocitne na sídláku v Řepích a těžko očekávat, že by se tamní zlí obyvatelé změnili na hodné, jako se to stalo černokněžníku Zababovi. :-) (06.03.2016)