Prozacový národ

Jeden z případů, kdy rozdíl mezi působivostí knižní předlohy a následné filmové adaptace je pro mě příliš velký, než abych dokázal výrazněji ocenit těch několik kladů, které film přece jen nabízí. Protože tam, kde kniha působí jako sugestivní ponor do narušené psychiky depresí postiženého jedince, tam se film ztrácí pod nánosem rádobypůsobivého vizuálního pozlátka, přehnaných emociálních výlevů a patetických proslovů všech zůčastněných. Zatímco v knize působí vývoj jednotlivých postav přirozeně a dává děsivý smysl, tak ve filmu se postavy mění v prapodivných skocích a jejich chování tak následně postrádá logiku. V knize motiv Prozacu a jeho následků na jedince patří k hlavním tématům, naopak film se o něj pouze otře v závěru s v podstatě kladným (!!!) vyzněním a tím zcela ignoruje kritický tón předlohy. A na závěr, tam kde kniha svým vylíčením deprese děsí a fascinuje zároveň, tam film pouze nudí a ničím nevybočuje z rámce podobných děl. Slabší 2*. (09.07.2012)

Film jako takový není dokonalý a má své mouchy. Ale je to podle skutečné události, tak beru, že to nebude o přehnaných nečekaných zvratech, ale spíš o myšlenkách hlavní hrdinky a tom, co během depresí a terapie prožívala. A to tam bylo vykresleno poměrně pěkně. Čtyři hvězdy ale dávám hlavně za ty herecké výkony. Christina i Jessica byly výborné. Už jen kvůli nim stojí za to se na Prozac Nation podívat. (17.07.2014)

Film, který jde úplně mimo mne. Po přečtení několika komentářů jsem se na film těšil, ale strašně mě zklamal. Kromě hereckého výkonu Christiny Ricci (i když je naprosto nesnesitelná), nevidím na filmu žádný klad. Jen další příběh o rozmazlené holčičce, který musí za každou cenu své rodině působit potíže. (15.05.2010)

Šílená deprese. Ale nečekaně dobré. Atmosféra filmu je fajn, příběh je celkem průměrný, ale nápad je samozřejmě výborný. Nicméně, co je opravdu výjimečné na tomto filmu, to jsou herci. Christina Ricci je na tuhle roli dokonalá. Tyhle narušené nepříjemné a sjeté holky jí prostě jdou! K tomu malé role, které byly všechny obsazeny znovu parádně. Biggs, Rhys Meyers, Williams a Heche. Paráda! A potom je tu naprosto famózní Jessica Lange! Ta herectví v tomto filmu pozvedla ještě o stupínek výše. Film, který by v dnešní době měl mít více pozornosti. (07.03.2018)

O depresích ale studené jak psí čumák. Z režisérského pohledu naprosto nezvládnuté (čti odfláknuté) zpracování nám ani v nejměnším nedávám možnost ztotožnit se s emocemi hlavní postavy. Bylo mi jedno, jak to s Lizzie dopadne, jestli se zabije nebo ne, co vlastně prožívá. Celou dobu sem si řikal, že si za to ta koza může sama. Přitom téma antidepresiv poskytuje velmi silný podklad pro scénáristy. Dalo se zabrousit více do sociálních problému současných "United states of depresion" a zkritizovat, třeba i satiricky a nadčasově, tehdejší generaci Bruce Springsteena. Nemůžu si odpustit srovnání s Requiem for a dream. Tam deprese z obrazovky doslova sálá, divák prožívá všechno s hlavními postavami a na konci je tak emocionálně rozcupován, že do sebe musí kopnout pořádnýho panáka. Zde se absolutně netlačí na pilu, přitom právě u tohohle typu filmu je toho zapotřebí. No a drogové opojení v doprovodu skladby Perfect day od Lou Reeda bylo fakt už tím největším WTF momentem celého filmu. (11.12.2009)