Prozacový národ

Šílená deprese. Ale nečekaně dobré. Atmosféra filmu je fajn, příběh je celkem průměrný, ale nápad je samozřejmě výborný. Nicméně, co je opravdu výjimečné na tomto filmu, to jsou herci. Christina Ricci je na tuhle roli dokonalá. Tyhle narušené nepříjemné a sjeté holky jí prostě jdou! K tomu malé role, které byly všechny obsazeny znovu parádně. Biggs, Rhys Meyers, Williams a Heche. Paráda! A potom je tu naprosto famózní Jessica Lange! Ta herectví v tomto filmu pozvedla ještě o stupínek výše. Film, který by v dnešní době měl mít více pozornosti. (07.03.2018)

Sometimes it feels like we're all living in a Prozac nation. The United States of Depression. Zlatá osmdesátá léta, kalhoty co nejvýše vytažené, trička zastrkaná, Bruce Springsteen.. Lákadlem filmu pro mě byla jednoznačně jedna z mých "nej"Christina Ricci( už by se opravdu neměla odbarvovat, nesluší jí to), která sice nezklamala, ale ani nijak neuchvátila, bohužel. Není to její chyba, spíš bych řekla, že je na vině neustále opakující se scénář "na všechny jsem hnusná,mám depresi,pak se se všemi usmířím a jsem zase chvíli v pohodě" což k mému velkému zklamání působí už od začátku docela nudně. Tady prostě něco nefungovalo. Nějaké to ztotožnění s postavou se sice najde, ale od filmu čekám víc. Každopádně dobré Lizziiny hlášky a rozumy, nejspíš si přečtu knížku, jestli na ni narazím. Ale filmové zpracování ode mě dostává slabší tři hvězdy. (04.12.2011)

Nepochybně zajimavý snímek, tak schválně kolik lidí může brát v Česku Prozac ? Američani zásobují léky,leckdy špatnými i nás.Taky to není zrovna málo.Christina Ricchi zazářila jako obrovská hvězda, naprosto autentický výkon. Přestože do skupiny x-náct už nepatřím děj mě úplně pohltil. Já jsem jí to všechno uvěřila, nálady, potřebu lásky, smutek, ctižádost, drogové i sexuální zážitky. Podle skutečného příběhu. Depresivní sám o sobě, ale ze života,kde se láme hranice mezi cítím se psychicky skvěle a už jsem v háji. Kdo rád psychologické drama,nejspíš nesáhne vedle. (25.01.2011)

No ja budem teraz nechutne moralizovať. Síce sa film odohráva v 80’s a nie v súčasnosti, ale to je v podstate jedno. Máme tu ďalší Fight Club o vnútornom boji generácie, ktorá už nezažíva vojny, nemá svojich kajúcnikov, vlastnú emigráciu, či mučeníkov (áno, Karel Kryl asi tancuje v hrobe jigu). Sme preinformovaní až začíname pochybovať o existencii pravdy. Žijeme zahrabaní v nekonečných možnostiach a z tej klaustrofóbie sa nám chce kričať. Chýba nám ku šťastiu už len e-shop s drogami, simulácia súlože, či predávanie snov. Sme posledný krôčik od výdobytkov, s ktorými prestane dávať zmysel snažiť sa niečo dosiahnuť. Narodili sme sa do príliš rozvrátených rodín a tak nevieme, či obviniť rodičov zo sebectva a nezodpovednosti, alebo sa nechať obviňovať nimi z nedostatku vďaky. Nedokážeme byť skutočne šťastní! V lepšom prípade hľadáme útočisko v hudbe alebo písaní, v tom horšom v alkohole, drogách a iných domnelých náplastiach. V Amerike na to majú doktorov, ktorí vám predpíšu ďalšie oblbováky na upokojenie tej bolesti za cenu straty kontroly nad realitou. Stávajú sa z ľudí zombíci, ale je to vraj počas depresie menšie zlo. Fuj, to je nechutná fráza, ktorá nabáda premostiť ešte aj k politike, ale toho už sa zdržím. Welcome to The United States of depression! (03.04.2014)

Vyborne tema v solidnim filmu o depresi, ktera je zde zachycena pomerne uveritelnou Christinou Ricci. Skutecna deprese by si ale zaslouzila vetsi prostor (viz. knizni predloha), tohle pusobi prilis letmo, deprese zde nema tolik casu se poradne rozlezet a uzrat, na zaklade cehoz by si i ziskala vetsi pochopeni a timpadem lepsi hodnoceni. Pri podobnem letmem nahlednuti Christina pusobi jako otravny rozmazleny fracek a divak tak nema moznost dostat se pod mnohem komplexnejsi povrch, muze si ho jen domyslet. Hodina navic by tomu prospela. "The United States of Depression." 7/10 (19.07.2012)