Siworae

Dům u jezera jsem viděla už dřív a líbil se mi, přestože na jeho adresu padlo spoustu žlučovitých výlevů. Není pak divu, že na Siworae jsem byla zvědavá a taky se bála a ono nebylo proč. Není to sice objev filmového penicilinu, ale schopnost pohladit po duši má. Je křehký jako ten muž, jako ta žena, jako ty rukavičky, co se pustily po moři....... (26.02.2007)

Dělí je od sebe dva roky reálného času (ona žije v roce 2000, on v roce 1998), oba bydleli ve stejném domě, chovají toho samého psa, oba jsou po rozchodu, s nímž se ještě nevyrovnali a dopisují si přes kouzelnou stránku narušující čas. No, romantická zápletka jak bič. Tvůrci však ví, jak si udržet pozornost po celou dobu. Nejenom dějovou zápletkou (ne, že by vás překvapila, prostě romanťárna, ale hodně koukatelná), ale i prostředím a speciálně tím domem. Ten chci. Celou dobu jsem čekal, jestli bude někdy nad vodou. Už mě skoro ani nezajímalo, jak to dopadne, ale jestli příliv vystoupá tak vysoko. A jsem moc, moc rád, že jsem před tím (a dosud) neviděl US remake. (24.09.2016)

„Chtěl bych ti teď říct jeden moc dlouhý příběh. Uvěříš mi?“ Eun-joo je milou, klidnou (opravdu klidnou xD) dívkou, která zanechá ve schránce domu u jezera dopis novému majiteli. Vyzvedne si ho však nový majitel? - Nějakým způsobem se ocitne o dva roky dříve u úplně prvního majitele domu a po tom jak oba uvěří této pravdě, začíná pomalé rozvíjení jejich vztahu. Během toho Eun-joo bojuje s nesvárem bývalé, zároveň však vnitřně stále trvající lásky. ■ Klidné a vyrovnané až do posledních vteřin. ■ Viděl jsem už hodně podobné, o osm let starší dílo s názvem Tokyo Girl, kde časový rozdíl doby a věkový rozdíl hlavních aktérů je dost odlišný. Oba filmy mají sice stejnou kostru, ale oděnou do jiných šatů. ■ Oba tyto snímky se mi líbily a všem kdo mejí rádi JK tvorbu, vřele doporučuji zhlédnout všechny snímky s Ji-hyeon Jeon , jelikož je opravdu úžasná herečka. (09.02.2015)

Už jsem to psal několikrát, ale stejně považuji za vhodné připomenout, že nejsem zrovna milovníkem romantických příběhů a spíše se jim vyhýbám. Možná právě proto jsem byl v několika posledních dnech mile překvapen, neboť dva východní filmy romantického žánru mě nejen oslovily, ale dokonce jsem si je jistým způsobem oblíbil – zamiloval; tím druhým je Moment to Remember. Oba dva snímky pojí krom východního místa vzniku též přesně zaškatulkování, spíše než o romantický příběh v pravém slova smyslu se totiž jedná o příběh baladický, a to jak ve smyslu samotného vyprávění, tak i kvůli celkovému pojetí příběhu. Il Mare mě oslovilo mnohem více, než výše jmenovaný Moment to Remember a to zejména díky stabilnějšímu ději bez zbytečných odboček, ale také překvapivě velice nadprůměrnou režií a funkčností ostatních složek. Byl jsem nadmíru zaujat volbou barev, která u asijských filmů hraje velice důležitou roli. Režisér zde pracuje zejména s chladnějšími barvami, v nichž můžeme hledat jistou symboliku k samotnému příběhu, neboť chladnost může být v tomto případě ekvivalentem k odstupu, který od sebe oba hrdinové mají. Zde se však s barevností pracuje mnohem více, než jak tomu bylo doposud. Ona vůbec koncepce obrazu hraje v tomto snímku asi nejdůležitější roli, samozřejmě mluvím pouze o technické stránce U Il Mare je třeba ocenit i ostatní elementy, jako je například scénář, který přináší velice zajímavý a v dnešní době originální scénář nebo herecké výkony, na nichž celý příběh stojí. Vlastně když takhle pátrám v paměti, tak nelze nic jiného než chválit, neboť tenhle snímek je to nejlepší, co jsem v poslední době viděl. 100% (27.06.2006)

Konečně mohu říci, že jsem viděl i "ten původní Dům u jezera." Tento jihokorejský originál je však natočen jinak. Zcela jinak. Především to je film znatelně více artový a sluší mu to - o tom není sporu. Ano, byl jsem sice připraven o překvapení vyplývající z postupného odhalování podstaty zápletky, ale nějak mě to netrápí - působivé je to tak jako tak. Siworae je navíc ještě o mnoho... křehčí, nevím jak to lépe nazvat. Nicméně tolik kritizovaný americký remake mi přišel o stupínek lepší (a nemusíte mě hned kvůli tomu kamenovat). Patrně to bude tím, že američtí filmaři se tématu zhostili poctivě, veděli už, jak příběh na diváky působí, a přetvořili jej do podoby mně sympatičtější. Siwoare ale nadále zůstává prvním, nadčasovým originálem. Což mu nikdo neupře. (25.08.2011)