Rou dao long hu bang

Tři problémy: 1, Judo rozhodně není tak esteticky přitažlivý jako karate nebo kung-fu. 2, Vepíšete-li všední hrdiny do komiksového světa, či naopak komiksové hrdiny do všedního světa, máte celkem slušný základ pro kvalitní podívanou. Tenhle film ovšem volí nejhorší možnou variantu a vepisuje všední hrdiny do všedního světa, čehož výsledkem je bilaterální kataklysma – jak divákovo, tak producentovo. Tvůrcům se navíc nepodařilo rozřešit klíčový puzzle, kterak vtělit do obyčejného příběhu něco mystického, co ho přesahuje a tím i rámuje. 3, Jak známo, scénáře vznikají v Asii na brainstormingových sezeních, tudíž jsou jejich filmy epizodický, rozšmelcovaný, vypravěčsky neučesaný a teze obsahují pouze jednotlivé sekvence, nikoliv dílo samo. Filmy se tam nestaví shora od nějakého konceptu, ale naopak z nápadů a jednotlivých vnuknutí, k nimiž se pouze domyslí rutinní dějový kontext. Throw Down je tím poznamenaný věru skrznaskrz. (09.12.2008)

Šťastná Mona běží za doprovodu hypnotického hudebního motivu zpomaleně ulicí, vlasy jí vlají, bankovky odlétají z náruče... Okamžik, jenž je doslova ztělesněním čiré filmové rozkoše. Okamžik, který mě natolik uhranul, že jsem si ho po zhlédnutí celého filmu pouštěl pořád dokola a neměl jsem dost. Okamžik, jenž dokládá, proč jsou některé filmy Johnnieho Toa tak jedinečné. Podmanivý snímek o judu, přátelství a rozjímání. Z objektivně kritického hlediska za čtyři hvězdy, z toho pocitového... za pět. Z mého hodnocení je patrné, čemu dávám přednost. Johnnie je prostě borec. (18.11.2007)

Tak som zase naletel, kedze som po starej nadsenej imfovej recenzii, ktoru som vylovil v hlbinach internetu dostal chut otestovat moju kompatibilitu so stylom Johnnieho To. A nie, stale si nerozumieme. Tentokrat ten jeho WTF styl uraduje od zaciatku a ja som absolutne nechapal, co sa deje a hlavne, co ma má na tom bavit. Moja posledna nadej bola upriamena aspon k bitkam. Ale ani tie ma nebavili, kedze sa tu vyhradne pouziva ten naj gay bojovy styl judo. Tak si dam od Johnnieho zase na par rokov pokoj, kym ma zase nenaláka uz tradicne vysoke hodnotenie od ostatnych ludi. (02.03.2016)

Film složený ze střípků dramatu a lehké poetiky vytváří zvláštní mozaiku příběhu o přátelství, svobodě a síle čelit svému osudu. Throw Down rozhodně není pro diváka hledajícího příběhy s nabroušeným ostřím, několik silnějších okamžiků se tu objeví, ale ani ty Vás neříznou nijak hluboko. Tím víc si pak užijete tu lehce ulítlou poetiku představovanou záchranou uvízlého balónku či úprkem s náručí plnou peněz. Jinými slovy, musíte být tak trochu pako, abyste tuhle hongkongskou podivnost dokázali ocenit. A jste? (03.12.2014)

Zpočátku mne film příliš nezaujal kvůli roztahanému a utahanému začátku, nepřesvědčivým postavám apod. Od poloviny to začalo být ale mnohem lepší, až se film změnil v nesmírně emocionální záležitost. Nevím, co přesně v něm je, že toto způsobil ... Postavy jsou ujeté a šílené, události vesměs již "viděné" či nevýrazné, film nemá pořádný děj, neposouvá se od jednoho bodu k druhému, scénář, řekl bych, je prostě zmatený. Ale zde jde nakonec skutečně o ty jednotlivé postavy a jejich vnitřky, duše, starosti, problémy, cíle, touhy ... To co vyobrazuje tento film jde vztáhnout na většinu lidí vyspělého světa. Jen zde je to ještě šikovně zaobaleno do obalu bojového sportu - juda a to velmi efektivně a koukatelně... Každopádně toto není film o judu! Není to film o bojovém umění, to je jen jistým prostředkem vyjádřit více některé postavy. Hodně zajímavý film ... technicky moc pěkně zvládnutý. Velmi příjemná záležitost. (21.08.2009)