Noční můra v Elm Street

Prostě jeden z nejlepších hororů ze staré školy, který existuje. I když by se tomu dnešní člověk mohl smát, tak se přes to dokážu přenést. I dnes moc dobře nechápu, jak dokázali některé scény tak dobře udělat, jako tu krev vystřikující z postele, která se usazuje na stropě. Co si oblíbíte v mládí, to zůstane oblíbené i nadále. (14.08.2011)

„Co na to říká koroner?“ – „Zvrací od chvíle, co to uviděl!“ Když mi bylo zhruba deset jedenáct let, měl jsem lákavou možnost volby: buď budu doma večer sám, nebo půjdu s bratry do kina na popáleného chlápka, jehož osud vzali rodiče dětí z jedné ulice razantně do svých rukou. Dneska je to víc k pousmání, ale atmosféru a množství nápadů to zdaleka neztratilo. Navíc je to mile bizarní a velmi atmosférické. A Robert Englund je luxusní démon. Přesto tohle zvrácené dítě Wese Cravena nemělo zdaleka na růžích ustláno. Studiím se látka nezamlouvala, dokonce ani jeho kamarád Sean S. Cunningham, který měl režírovat scénu roztékajících se schodů, měl k námětu výhrady. Látce věřil až Robert Shaye, který prakticky na koleně založil společnost New Line Cinema. Ta do světa vypouštěla samá finanční selhání a (ne)úspěch Freddyho měl být pro další „život“ studia klíčový. (02.06.2012)

Zkratkou JFK nemám ode dneška na mysli zastřeleného amerického prezidenta, ale Jedinečného Freddyho Kruegera! Zabiják ze snů - to je přeci parádní hororový nápad, který navíc výborně zhmotnil démonický Robert Englung, i když jsem čekal, že se projeví (fyzickou přítomností) o trochu více. Mordy jsou skutečně děsivé, zvláště ten, ve kterém Tina natře zdi a strop pokoje načerveno. Ale i za Glenovu smrt si může Freddy udělat ve své kotelně na zeď hluboký zářez za hluboký divácký zážitek. A ta scéna ve vaně s rukou... Wau. Napětí bych mohl balit do fólií a po desítkách uchovávat na horší filmy. Dalším prvkem s výraznými rysy je hudba Charlese Bernsteina, zejména ústřední motiv a úvodní elektronická melodie povídačky "Jedna, dvě, Freddy jde...", to je fakt boží! Trochu mínusem byla hlavní hrdinka (mně nesympatická) a příprava na vstup do posledního snu (takové nevhodné, nesedělo mi to příliš do filmu). Závěrečná scéna s "oživlým" autem byla hrozně atmosférická, hlavně ta černočervená střecha, a pak už ... řach... vysklené okýnko... zpomalovačka... a "Jedna, dvě, Freddy jde..." Luxusních a originálních 90% 1,8 miliónů dolarů(rozpočet)/25,5 miliónů dolarů(výdělek v USA) (30.12.2007)

Nostalgie je zkrátka mrcha, která vás nakonec vždycky dožene. Vpravdě surrealistický film s důmyslnými vyvražďovačkami. Nejvíce mě dostal brutální konec J.Deepa. Postel chrlící gejzír krve, která se rozlévá po stropě! Hned jsem si říkal, že to určitě točili vzhůru nohama, což nemění nic na sugestivnosti. A protože jde o snový film, těžko se lze pozastavovat nad případnými nelogičnostmi. Od dob, kdy jsem viděl na ošoupané VHS a později v kině, se příležitostně podívám znovu. Kolik filmů vykradlo Noční můru? Dost...ale zvláštní atmosféru a fantazijní poetiku filmových obrazů nezopakovaly. Nemám ovšem na mysli pokračování, kde 3., 4. i 5. díl považuji za vydařené. (13.03.2011)

Noční můra v Elm Street patří bez přehánění mezi nejznámější horory, které kdy vznikly. Oprávněně. Už zabití první osoby, která byla od začátku prezentovaná jako hlavní postava, a tedy jako ta co by neměla umírat, tedy rozhodně ne hned na začátku, je velmi překvapivé. Nápad se zabijákem, který se ve snech mstí potomkům svých vrahů, je perfektní. Bohužel v prvním díle se jej nepovedlo zcela rozvinout. Důvod je nasnadě. Tvůrci se snažili o co nejuvěřitelnější prolínání mezi reálnými a snovými pasážemi. Nechtěli využít veškerý prostor snu k realizaci šílených nápadů, které by bouraly již tak vratkou atmosféru, a bohužel zcela rezignovali i na vyobrazení bezmocnosti, kterou museli, resp. mohli, jednotlivě postavy zažívat (zejména neprávem obviněný Rod a hlavní hrdinka). V konečném důsledku tak sledujeme spíše komorní podívanou, ve které je jediná hlavní postava opakovaně konfrontovaná se světem Freddyho Kruegera. Je ovšem třeba vyzdvihnout fakt, že hlavní postava prochází neustálým vývojem a k Freddymu se vrací vždy obohacena o nové myšlenky, které může a chce využít. Jejich souboj je čím dál vyrovnanější, což přináší větší napětí v důsledku očekávání dobrého, či špatného konce. Problém je, že toho napětí je na začátku co by se za nehet vešlo a na konci to není zase až o tolik lepší. Nervydrásající atmosféra a okusování prstů ze strachu o hrdiny se bohužel nekoná. Takovým hřebíčkem do rakve je pak závěr, který je nejslabším článkem celé série. (06.06.2010)