Zkrocená hora

Ang Lee je zpět s plnou parádou. Vynikající herci (to je poprvé, co jsem si Heatha Ledgera v nějakém filmu skutečně všiml, a svým výkonem mě ohromil), a jeden z nejsmutnějších příběhů, jaké jsem kdy na plátně viděl. K dokonalosti už jen chybí, aby ústřední dvojka místo fazolí žrala pověstný Cartmanův pudink. (28.02.2006)

Už je to tady zase. Vidím 80% průměr a nechápu. Stejně jako u King Konga tak i tady musím ohodnotit film jinak než většina ostatních uživatelů. Začnu u dvojce Heath Leadger a Jake Gyllenhaal. Jejich výkon je kvalitní, ale že by z toho koukal oscar? Pro mě rozhodně ne a dávat oscara za odvahu líbat se s klukem(a ješte mají i zaplaceno) to už chce odvahu. Jsem rád, že Oscara nedostal ani jedena nemusím tedy křičet a vzivat bohy, aby napravili toto zvěrstvo. Nevadí mi, že hlavní postavy jsou homosexuálové (nebo bi ? :D), ale vadí mi jak je s jejich sexuálním zaměřením naloženo. Film vypráví první půl hodinu o jejich prvním a hlubokém setkání, aby zbytek filmu vyprávěl cca 30ti letou historii jejich vztahu. Film má 130 minut a já vám říkám, že kdyby se zkrátil na 100 byl by hutnější, silnější, méně nudný a ani jedna hlavní postava by ve své vykreslenosti nijak neuvadla. To se nekoná a film vás zahltí dvěma muži, kteří se mají rádi, ale nemohou to přiznat a tak svou lásku skrývají a doufají... Jenže je to láska? Už fakt, že jeden si dojede pro prostituta a užije si je sám o sobě nevěrou a tím značí i konec jedné velké lásky. Ang Lee to je režisér velmi komplikovaný a nebojím se říct, že pro mě jen lehce nadprůměrný režisér. Žádný z jeho filmů nebyl dokonalý. Vždy jeho filmy jsou dokonalosti blízko, ale pak přijde on a přidá zbytečných 30 minut k dokonalému filmu a vytvoří paskvil krásy a nudy. Jsem rád, že jsem tento film viděl a už ho nikdy vidět nechci. O homosexuálech jsem toho viděl možná až moc(Philadelphia, Andělé v Americe apod.) a tento film se řádí mezi to horší, nudnější, nevydařené a nezachrání to ani zamilovaná dvojce Gyllenhaal+Ledger a jejich rychlovka. (26.07.2006)

Zkrocená hora je nádherný snímek. Navíc je však jedním z těch několika zásadních filmů americké filmové historie, jedním z těch několika demýtizačních děl, které nejsou natočeny jen kvůli zábavě, ale kvůli čemusi vyššímu, kvůli zboření přežitého mýtu, jenž symbolizuje nějakou éru americké historie. Ang Leeho opus v sobě spojuje hned několik kontroverzí. Demýtizace hrdinného kolonizování amerického západu již proběhla v několika filmech (vzpomeňme kupříkladu Tanec s vlky...), o tom, že cowboy coby ztělesnění pýchy a hrdinství americké historie je pouhý přelud, jsme se již na plátnech kin také několikrát přesvědčili (Půlnoční kovboj...), ale Ang Lee nyní demýtizuje další bolavé místo puritánské konzervativní Ameriky - přesvědčení o přirozenosti až jakési vyvolenosti heterosexuálního vztahu. Není náhoda, že oba hlavní hrdinové, američtí cowbojové, patří v šedesátých letech na úplné sociální dno a jejich práce je mírně řečeno společensky nedoceněná. Ve světě naprostého dlouhodobého odloučení, bez žen a civilizace, pomalu odbourávají svůj kulturně vytvořený heterosexuální stereotyp a v panensky čisté Wyomingské přírodě zažívají milostnou romanci. Pro mě jakožto heterosexuála bylo místy také těžké přijmout tuto premisu, chápu tedy, jak bolestné to musí být pro diváka amerického, když je homosexualita (či možná přesněji bisexualita) přítomna právě ve světě americky čistých bílých hrdinů, navíc hrdinů - symbolů spojených s mýtickou érou osidlování Ameriky... Na příkladu tohoto nádherného emocionálního snímku je nejlépe vidět, jakou pouť, co se týče emancipace a svobody, Spojené státy za těch několik málo desítek let urazily. Vznik takovéhoto díla byl ještě před desítkou let zcela nepředstavitelný a nemožný... (příznačné je samozřejmě i to, že ho nyní iniciuje umělec - imigrant) (25.04.2007)

NESKUTEČNĚ nádherný film, který mě dostal do kolen a na hodně dlouhou dobu úplně připravil o řeč. O Zkrocené hoře se dají napsat mraky superlativ, ale žádná slova nedokáží dost dobře vystihnou veškerá témata a bohatství, které obnáší. Je to snímek jedinečný svým přirozeně tuctovým příběhem, hereckými výkony ústředního dua, kamerou, komorností, melancholií, především ale ohromným citem a empatií s jakou je odvyprávěn a řekl bych, že do jisté míry i svou blízkostí a civilností, která umožňuje se s pohnutým osudem dvou zamilovaných jednoduše ztotožnit, zcela oproštěn levného sentimentu, kýče nebo arogance. Svým způsobem pojednává celý film o lidech - o jejich chybách, rozhodnutích, která mohou ovlivnit průběh celého života, o maskách, pravdě a lži, nepochopení, osamělosti a potřebě hledat si svůj protějšek a svou oporu, přátelství, omezenosti a bolesti - a to není na dvě hodiny útlocitné stopáže málo, nemyslíte? Domnívám se, že mnoho filmařů má co dohánět, protože tohle je v rámci romantických dramat nedostižná meta. A komu vadí, že tentokrát se dostalo také na chlapskou lásku... ať se jde bodnout. Smekám svůj neexistující kovbojský klobouk, pane Lee, byť jste mě v mém vyhnanství hodně rozesmutněl. Jen je škoda té velké křivdy okolo ocenění/přecenění hudby... ;) (22.07.2008)

Brokeback Mountain se hodnotí opravdu velmi těžce. Na jedné straně máme rozvleklé drama, a na té druhé spoustu vlastně zbytečných záběrů. Nebudu se tajit s tím, že příběh jednoho nešťastně zamilovaného páru mi nepřipadal nijak zajímavý. Jistě, dokážu si živě představit to jejich neuvěřitelné emocionální vypětí, extrémní zlost vedoucí až k samotnému zhroucení; extrémní radost, pro kterou stojí za to projít si prvním stavem. Je zcela jasné, že ústřední postavou tohoto snímku není jen naše dvojice, ale hlavně samotná hora, pod kterou se jejich příběh odehrává, a právě jí režisér věnuje většinu času. Nádherné záběry podbarvené dechberoucím hudebním doprovodem opravdu stojí za to, jen si myslím, že někomu jsou schopné zcela nabourat tu jemnou strukturu snímku. Podle toho co jsem tu zatím napsal, je jasné, že Zkrocenou horu nepovažuji za nijak nadprůměrný film, jenže je tu jedno veliké ale... Za prvé se mi velmi zamlouvalo samotné vyprávění, a to zejména ve fázích, kdy milenci nejsou spolu, protože tam se režisérovi povedlo vykreslit snad všechny jejich stavy mysli; za druhé jsou to pak samotné dvě rodiny, kterým není věnováno až tolik prostoru, ale ta Ennisova hraje také velou roli; za třetí se jedná o závěr, který ač je očekávaný, režisér ho podal po celém melancholickém snímku až neočekávané drsně. (29.11.2006)