Zkrocená hora

Soundtrack Gustavo Santaolalla: 1. Opening - Gustavo Santaolalla ,2. He Was A Friend Of Mine - Willie Nelson ,3. Brokeback Mountain 1 - Gustavo Santaolalla ,4. A Love That Will Never Grow Old - Emmylou Harris ,5. King Of The Road - Rufus Wainwright ,6. Snow - Gustavo Santaolalla ,7. The Devil's Right Hand - Steve Earle ,8. No One's Gonna Love You Like Me - Mary McBride ,9. Brokeback Mountain 2 - Gustavo Santaolalla ,10. I Don't Want To Say Goodbye - Teddy Thompson ,11. I Will Never Let You Go - Jackie Greene ,12. Riding Horses - Gustavo Santaolalla ,13. An Angel Went Up In Flames - The Gas Band ,14. Its So Easy - Linda Ronstadt ,15. Brokeback Mountain 3 - Gustavo Santaolalla ,16. The Maker Makes - Rufus Wainwright ,17. The Wings - Gustavo Santaolalla , (12.05.2011)

"Vy jste tam nechodili na ryby. Vy jste..." A je to venku. Zkrocená hora evidentně není snímkem natočeným pro mé uspokojení. Nevinil bych z toho svou předpojatost, neboť nemám nic proti lásce osob stejného pohlaví, ani jejich registraci a znám i jeden takový pár, kterému bych klidně svěřil výchovu dětí. U mne je problém s uvěřitelností. Mohu to srovnat se svým nedobrovolným pobytem ve slušivé zeleni, kdy mne obklopovali pouze druhové ve zbrani a ženu žádný z přítomných radarů celou věčnost nezachytil. Přesto jsem žádný náznak přítulnosti mezi osamocenými muži nezaznamenal a vše se řešilo nenápadnými pohyby pod dekou doprovázenými lehkým vrzáním postele v tichu po večerce. Samozřejmě vím, že mé přirovnání je poněkud blbé a určitě uráží poetiku snímku, ale já, ze své prosté podstaty bytí, zkrátka spíše uvěřím v existenci Klingonů, maxipsa Fíka či funkčního preparátu na hubnutí, než lásce mezi kovboji. (05.10.2011)

Neuvěřitelně nádherný, hluboký a citlivě natočený film, jehož krása, čistota a hloubka vyzařuje z každého záběru, dialogu, gesta či detailu. Film, který ukazuje spoustu, ale vyjadřuje ještě mnohem více. Dokáže ukázat i mnohé, co je ve Zkrocené hoře ukryto a nikdy nevyřčeno. Kolik skrytých emocí, touhy, bolesti a strachu se v jejích scénách nachází. Jedinečná a mistrovsky propracovaná psychologie odlišných charakterů hlavních postav a jejich vztahu. Mimořádné výkony Jakea Gyllenhaala jako otevřeného, spontánního a výmluvného Jacka Twista a Heatha Ledgera jako uzavřeného, mlčenlivého a emocemi zmítaného Ennise Del Mara, který byl vychováván k tomu, aby se stal správným "tvrdým" chlapem. Příběh o neuvěřitelně silném citu dvou lidí, který je zároveň příliš křehký a zranitelný. Krásný a smutný příběh nenaplněné lásky, která byla již od počátku odsouzena k tomu, aby se ukrývala tam, kde vznikla. Tam v horách, uprostřed lesů, v srdci přírody, tam kdesi nikde, uprostřed všeho. Daleko od lidí a všedního života. Děj je zasazen do nádherné, drsné přírody, kterou lemuje magická, nezapomenutelná hudba fenomenálního Gustava Santaolally. Úchvatný, dechberoucí a pravdivý scénář. Pamatuji si z něj snad každou větu a dialog. Nejkrásnější a nejemotivnější film, jaký jsem kdy viděla, a jež se mi nesmazatelně zaryl do srdce a mysli. Ukazuje lásku a hluboký cit, který zde však vůbec nesklouzne ke kýči a oblíbenému hollywoodskému patosu. Jeden z mých top filmů, jehož dokonalý filmový, citový a osobní prožitek je více autentický zejména při originálním znění. Kdybych mohla celý tento příběh shrnout do jednoho citátu, řekla bych tento, který mne kdysi napadl: "Hloubku našich citů nikdy nedokážeme vyjádřit v hloubce našich slov..." (09.03.2006)

Krásná příroda, dobrá kamera, pěkná hudba, přemrštěná stopáž a dva teplí kovbojové. Je to docela dobře zahrané zvlášť Ledgerem. Jake Gyllenahaal je v roli toho přiteplenějšího docela nesympatický a když má knírek, tak vypadá jak debil. Celkově ten film rozhodně není žádné veledílo, ale koukat se na to dá. Ovšem scény chlapáckého muchlování se v trávě, nebo skákání ze skály do vody (oba herci jsou přitom nazí), Angovi Lee nesežeru a hlasitému smíchu se prostě neubráním. (08.10.2006)

Po zkušenosti s komentářem k filmu Ptačí klec píšu s obavami. Tehdy mi interní poštou přišel gramatický zločin, jehož autor mě vyzýval, abych snížil hodnocení filmu, "protože je o teplouších," jak mě důvěrně informoval. Zřejmě v domnění, že při své chabé inteligenci jsem tak závažný prohřešek přehlédl. ;-) Tentokrát se obávám opačné reakce, protože se chystám mírně polemizovat s všeobecným nadšením. O to, že Zkrocená hora je formálně dokonalý film s bravurními hereckými výkony, se nepřu. Co mě ale mrzí, je drobný alibismus, s nímž umožňuje dvě zcela protichůdné interpretace. Nevěřím, že dokáže zliberalizovat úzkoprsou většinu. Spíš si myslím, že jak tolerantní, tak předpojatou část publika pouze utvrdí v jejich dosavadním názoru na homosexuály. Ti první budou Zkrocenou horu vnímat asi takhle: Dva honáci dobytka, chlapáci každým coulem, se do sebe zamilujií, s panikou si uvědomí, že to, co o sobě zřejmě tušili celá léta, nebylo jen střídavé pominutí smyslů, ale konstantní citové zaměření, nicméně nemají odvahu je ventilovat v obavě z veřejného odsouzení. Rozhodnuti zapomenout a potlačit svou přirozenost si založí rodiny. Naoko žijí v šabloně "amerického způsobu života" a to, na čem jim nejvíc záleží, odsouvají do ilegality místa, kam bedlivé oko veřejnosti nedohlédne. Je nám líto, že se narodili v nesprávné době na nesprávném místě. Jenže druhá varianta dovolu konzervativnímu publiku považovat Jacka a Ennise za mravně přijatelné PROTO, že své zaměření sami chápou jako trestuhodnou úchylku, kterou je třeba prozíravě tutlat a "odčinit" založením rodin. Popřením osobních preferencí ve prospěch unifikované společnosti. Nepochybuji sice, že Angu Leeovi šlo o poselství č. 1, ale masový úspěch filmu bych připisoval spíš oněm zadním vrátkům, té rafinované kličce. Zkrocená hora není čistokrevnou romancí dvou mužů, netroufá si být tak transparentní. Ve jménu odsouzení většinové netolerence dává vlastně požehnání k tomu, čemu se tuším říká internální homofobie. Stejně jako se Jack a Ennis průběžně ujišťují, že jsou nanejvýš bisexuálové, film podobně konejší uražený jemnocit okázale "tradiční" většiny, která se skřípějícími zuby přijme maximálně neupřímný kpmpromis. Cítil jsem potřebu to napsat, i když i můj dojem z filmu byl primárně dobrý. Jen by se mi víc líbilo, kdyby byl v tomto směru odvážnější, drzejší. Nic to ale nemění na tom, že mě emocionálně zasáhl víc než většina instantních melodramat a ležel mi v hlavě celé týdny. 80% (19.11.2007)