Benny a Joon

Johnnyho Deppa nijak extra nemiluju, ale jeho osobitý přínos kinematografii rozhodně uznávám:) V jedné ze svých nejranějších (ne)typických rolí podivínů, exotů a výstředních postav si mě coby Sam ale zcela získal. Scény, kdy uklízí dům, připravuje "žehličkové tousty" či se pokouší o originální výrobu bramborové kaše, jsou parádní, stejně jako všechny trhlé kousky, které provádí. Zkrátka celý jeho charakter si získal mé sympatie tak, jak to žádná z novějších postav Johnnyho Deppa natolik nedokázala:) "Co ti udělal?" - "Uklidil celý dům." "To ses naučil ve škole?" - "Kvůli tomu mě ze školy vyhodili." :) (14.02.2014)

V celý tý televizní záplavě průměrnejch akčňáků, kde na sebe mířej bouchačkama, nebo na druhou stranu úžasnejma romanťákama podle Danielly Steel, nad kterejma bych brečela ( ale fakt ne dojetím ), tohle působí jako balzám na duši. Joon je půvabná a dobře trhlá, Benny správnej chlap se srdcem na pravým místě no a Sam, ten je prostě k sežrání. U všech těch jeho ala Buster Keaton taškařic jsem nasadila lobotomicko-zasněnej výraz a tráva mi připadala zelenější, nebe modřejší a kytky voňavější. (17.01.2010)

Johnny Depp zase krásně ujetej, že? Tak jako vždycky, vždyť ten chlapec to ani jinak neumí. Jinak průměrná podívaná na dost otřepaný mezilidský téma. Nebýt podivínského blázna Sama, ani bychom nevěděli, kdože to vlastně má jaké mouchy a jakým způsobem by na nich měl zapracovat. Julianne Moore byla jako vždy tak ošklivá, až byla opravdu hezká. Což je ale pořád lepší než opak! (24.04.2008)

Čistočistá guilty pleasure. Titulná skladba I´m gonna be (500miles) od The Proclaimers je dokonalý štartér do ktoréhokoľvek dňa = http://www.youtube.com/watch?v=-oY5tSxv4oU. U should have a little faith in me => http://www.youtube.com/watch?v=Bk8JIMDSj8Q&feature=related. (26.06.2010)

Obsedantné poruchy, naviac spojené so schizkou, to vám neni sranda. Nie je to liečiteľné. Stav sa dá udržať len užívaním liekov. Pokiaľ nechcete dať pacientovi vyoperovať hypotalamus (časť mozgu),a premeniť pacienta na Bennovu akváriovú rybku - vegetujúce ľudské telo ktoré si nič nepamätá a nič nepozná. Asi aj preto režisér a scenárista vo filme sa venovali menej „záchvatom“ Joon. Bolo ich tam akurát toľko aby film nestratil na romantičnosti a a neznížil záujem diváka. Stačil jeden dva „výbuchy“ , inak problematická Joon si mohla bývať sama, celý deň maľovať obrázky, či najviac tak vybehnúť so šnorcholom do ulíc mesta, či v časoch „zamyslenia“ pchať prsty do ventilátoru, alebo dokonca zapáliť sviečku či dokonca sviečku, bez toho aby sme sa všetci nebáli či nepodpáli dom (!!!!). Vo filme ma zaujal zaujímavý štýl pokra, hihihi. Hralo sa o autosúčiastky, či „vymaľovanie domu“ alebo dokonca o „bratranca“ ktorého hral Johny Deep (ako všetci predo mnou píšu hral ho dobre). Atmosféru filmu celkom slušne podfarbovali dobové hity sedemdesiatych rokov v Amerike . V jednom momente som tam začul aj hlas hrozne podobajúci sa na Johnyho Coockra, Tak som si zagooglil, a ejhle o tom ako nemôžem nájsť cestu domov to naozaj on spieval. Ako to spieva v origináli - krásne trasľavo a spoteno najdete tu :). Aj za to má u mňa film bod naviac. Inak ho radím do priemeru. (11.12.2015)