Úsměv Mony Lisy

Nepotěšilo mě to, nepotěšilo. Námětově i obsazením to mělo navíc než na vybledlý barvotisk padesátých let, kde jedno klišé přebíjí druhé. Ono se dá pracovat i se stokrát provařeným námětem, když to člověk umí, jak dokazuje zde již mnohokrát zmiňovaná Společnost mrtvých básníků. Její obdobou v sukni by Úsměv rád byl, ale scénáristicky ani herecky na to prostě nemá a Julia Roberts není Robin Williams, zvláště když ji její mladší kolegyně zastiňují jak šarmem, tak hereckými vlohami. Tudíž se místo revoluce dočkáme rozpačitého pokašlávání. (01.07.2007)

3 a pol *. Zaujímavé a zároveň obyčajné. Príjemné. Čím? Zaujímavé kombináciou 50-te roky, postavenie žien v tej dobe, umenie, škola. Obyčajné príbehom, kedy sa zo zatracovaného stane hviezda, občasnými obohratými rečami o umení, hľadaním "vlastnej cesty životom".. Ale asi potrebujeme časť klišé aby sme film prijali, pozerali, mali radi charaktery, takže tiež príjemné. Je zaujímavé sledovať z povzdálí probém, pred akým stáli vtedy dievčatá, navracať sa do 50-tych rokov. __Čo sa mi ešte páčilo - zopár pôsobivých záberov, super kľúčová scéna 1. hodiny, občasný šarm Dominica Westa a fajn babinec známych herečiek... (03.07.2010)

Největší problém filmu je, jak strašlivě odtažitě je prakticky celou dobu natočený. Následkem toho jsem zažíval místy tak strašnou nudu, jako už dlouho u filmu ne. Hlavní myšlenka filmu je samozřejmě výborná, ale na plátně už tolikrát zpracovaná, že se to musí udělat hodně neotřele, aby to ještě někoho vzalo (v tomto směru můžu jen doporučit film Kinsey s Liamem Neesonem). Julia Roberts sice hraje dobře a taktéž některé slečny, ale děj je propleten tolika zbytečnými a očekávanými scénami, že to zabíjí veškerá pozitiva. Opravdu mě zaujaly jen chvíle, kdy proti sobě Julia a Kirsten Dunst stály jako sokyně, v tu dobu měl film jen šmrnc. Na konci po předešlé odtažitosti chce být snímek najednou zase friendly, ale působí to opět strašně ohraně.....Usmolené dvě hvězdy a poměrně výrazné zklamání (03.02.2009)

Uznávám, že jediným důvodem, kvůli kterému jsem film shlédl byla Julia Stilesová, která si střihla nemalou roli. To bych Vám přál vidět ty pohledy okolosedících v kině na mou osobu, neboť jsem byl jediným mužem v celém sále. Tohle byl jeden z nejlepších filmů Jilie Robertsové, která jako vždy ukradla celý film jen pro sebe, takže jestliže jste fanouškem Julie Robertsové, měli byste film vidět. Hej, i když nejste jejím fanouškem, popadněte svou přítelkyni a na film se podívejte. (05.09.2005)

Prestižní dívčí univerzita Wellesley. Babyboom konzervativních 50.let. Ideálem nastrojená ženuška z předměstí-motorová myš domácí, obletující svého manžílka po příchodu z roboty. V akademickém světě i za hranicemi campusu se střetává tradiční schematický svět předurčených rolí s liberálním smýšlením, které by chtělo zatuchlé škatulky provětrat. Svobodomyslná učitelka Katherine brojí proti vládnoucímu světu ženské závislosti v pokusu Mikea Newella o protipól Společnosti mrtvých básníků. Výsledný obraz je jemnější, uhlazenější, ale plošší. Newell maluje svou líbivou krajinku Žena v kruhu dívek za pomocí hvězdné stáje hollywoodských klisen. Julia Roberts je překvapivě nejmatnější, žákyně předčily svou učitelku a vyznamenání by si zasloužily Kirsten Dunst a Maggie Gyllenhaal. Scénář je nenápaditý, režijně Newellovi chybí tah na branku, ale klade silný důraz na dva motivy. Úsměv. Člověčí schopnost, za kterou se skrývá tisíce příčin, tvarů a odstínů. A Mona Lisa? Nejznámější umělecké dílo světa. Tváří v tvář Da Vinciho portrétu překvapuje, jak je za skleněnou ochranou malý, nahý a bezbranný pod blesky zuřivě fotografujících japonských turistů. Jakoby se jeho krása rozplývala pod tíhou očekávání. Snad proto, že před spatřením originálu jsme ho viděli stokrát v reprodukcích? (01.06.2007)