Příliš dokonalá podoba

Na rozdiel od svojich ranejších diel, v ktorých Cronenberg diváctvo šokuje tým, čo ukazuje, môže tento počin jeho fanúšikov šokovať práve tým, koľko toho sa tu neukazuje. Dead Ringers je totiž jeden z tých "náznakových" a hĺbavých filmov, v ktorom to hlavné leží pod povrchom, nevieme to, no tušíme, nevidíme, no cítime. Áno, máme tu závislosť od liekov, šialene vyzerajúce "chirurgické" nástroje aj jednu "prekvapivo" vyvinutú vagínu (patriacu katalyzátoru celého diania, akejsi femme fatale, ktorej výskyt je v cronenbergovskom svete nóvum), ale to hlavné, krehkosť a citlivosť psychiky (nielen) jednovaječných dvojčiat, sa odkrýva skutočne len mierne a podprahovo, ale pocitovo o to intenzívnejšie, čomu nemálo pomáha aj majstrovský výkon (patrilo by sa povedať až "majstrovské výkony") Jeremy Ironsa, ktorého prevtelenie sa do oboch bratov a až nepochopiteľne dokonale fungujúca "chémia" medzi jeho dvomi postavami je niečo fascinujúce. 10 / 10 (23.05.2008)

Jeden z nejlepších Cronenbergů. To, co tu předvádí Jeremy Irons je herecký výkon par excellance. Postupný propad jeho postavy až na samé dno je velmi přesvědčivý. Nemusí vás chytnout hned od začátku, ale postupně vás zahákuje a při smutném (takhle emocionální scéna se u Cronenberga jen tak nevidí) závěru už neodtrhnete oči. 90%. Ti, co jdou ale prvoplánovitě po "úchylnosti", budou asi zklamáni, tohle je opravdu spíše psychologická jízda... (07.01.2008)

Velmi zvláštní, ne pro všechny stravitelný a bizarní Cronenbergův počin. Nejedná se o žádný horor, ale spíš klade nápor na psychiku tím, že něco celou dobu tušíte až v morku kostí. Je o dvou jednovaječných bratrech (dvojrole ve strhujícím výkonu Jeremyho Ironse), kteří pracují na stejné stanici jako úspěšní gynekologové a žijí v jednom bytě. První se jmenuje Elliot, rozený svůdník a magnet pro ženy a druhý je nesmělý Beverly, který díky vzájemnému sdílení nic netušících milenek po sexuální stránce nikdy neostrouhal. Každý má trochu jinou náturu, ovšem jsou na pohled k nerozeznání a spojuje je jakési všudypřítomné pouto. ÚVAHA NAD INTERPRETACÍ: Těžko říct o čem vlastně film pojednává, ale řekl bych, že o postupném rozkladu duše, jakmile člověk začné hrát ve svém životě různé role. Všimněte si, že téma "rozklad osobnosti" se nachází často v Cronenbergově díle. Symbolicky by se dvojčata dala vysvětlit jako jedna osoba žijící dvojím životem. Následné odpoutání se od sebe (uvědomění) je proto vždy bolestivé, protože jsou role a masky vzájemně pevně provázané. Zde k tomu dojde skrze sdílenou milenku do které se Beverly zamiluje (pro něj je skutečná láska bodem zlomu) a jako první z bratrů si šáhne po tolika letech na skutečné dno. Paradoxně ale ten, který z nich byl po celou dobu "nejvíc nad věcí" (Elliot) do drogové závislosti taky propadne a v závěru zemře. Příběh je navíc založen na skutečné události a to bratrech, kteří byli závislí na barbiturátu, což byl lék používaný na spaní na kterém se dala vypěstovat silná fyzická i psychická závislost. Byli nalezeni mrtví v jejich bytě právě po odstřihnutí od "drogy". Každopádně, opět se mi potvrdilo, že pouštět si Cronenberga na večer opravdu není nejlepší nápad. Není to film, ke kterému by byla potřeba se vracet, ale jsem si jistý, že na něj jen tak nezapomenete. (25.11.2013)

Za tip na tenhle film vděčím uživatelce Ratchetka. Sice se mi potvrdilo to co jsem si myslel a to že, jsem tenhle film už kdysi dávno viděl. Až na pár scén jsem si z něho ale moc nepamatoval. Tak jsem si dal opáčko a můžu hodnotit. Co se týče Cronenbergovi tvorby určitě jde o jeden z jeho slabších kousků nebo alespoň mě nesedl tak jako jeho ostatní filmy. Nutno podotknout, že i Cronenbergův slabší kousek je ve světě filmu pořád nadstandartní zábavou. (25.04.2023)

Na Cronenberga nečekalně subtilní a utišená podívaná, kde fyzický gore nehraje zdaleka takovou roli, jakou tu má skutečný horor, kterým je ztráta milované osoby, sic vlastní rukou vláčenou rozervanými okolnostmi. Hranice mezi absolutním přijetím jeden druhého a rozpadem vlastní identity se tu stírá nepříjemným ale pozvolným způsobem, dokud nepřijde finální obraz, který z žánrově laděného celku udělá niternou studii fixace a potřeby sdílet vše. Regulérně mě to dojalo a to nebyla emoce, s kterou jsem tu při stisknutí play počítal. A to je jedině dobře. Tohle jen tak z hlavy nevypustím. „Pain creates character distortion. It's simply not necessary.“  (17.08.2023)