eXistenZ

Co když už nejsme ve hře? Tak dobrý nápad v tak zmateném scénáři. Sci-fi o virtuálních realitách dostává od prvních minut dosti brutální ránu do slabin, když se Cronenberg nevyvaruje všelijakých nechutností nebo neznámých slizkých tvorů (či předmětů) a svou nepostradatelnou bizarností je tentokrát zoufale směšný. Zmatenost celého příběhu se pak nejvýrazněji ukáže v samotném finále, které přechází z překombinovanosti do sympatické satiry a zpět. (23.05.2008)

Cronenberg sa scenáristicky maximálne vybláznil. Ako správny magor ale už po rokoch nevie, čo divnejšieho a bláznivejšieho vymyslieť v rámci designu jeho rekvizít. V predchádzajúcich filmoch tieto prvky tvorili s dejom harmonický celok. Tu mi pripadá, že je to už mierne prehnané a ja osobne by som k danej téme zvolil iný designérsky prístup. Videl som už dávno, keď som ešte nebol s jeho tvorbou oboznámený, takže pozriem znova a možno zmením názor. VIDENÉ ZNOVA 4/20: Tak na druhýkrát a ako už čistý hardcore fan Cronenberga zvyšujem hodnotenie, na plný počet to nie je, pretože predsa len sme už na túto tému videli toho spústu a existenz tak trocha zostarol. (31.05.2012)

David Cronenberg patří pro mě k nejzajímavějším režisérům, jejichž tvorbu jsem za poslední dobu víc rozkoukal. Jeho originální vize s bizarním vývojem lidského těla i technického pokroku mě vždy dostanou fantastickými nápady, zajímavě budovaným příběhem a k závěru opět sílícím zneklidňujícím přesahem. Připadám si, jakobych u něj skoro vždy vstoupil do stejného světa v jiné dimenzi, jen pokaždé v jiné epoše šílené budoucnosti, jejímiž výdobytky pan režisér varuje, ale současně se s nimi nesmírně baví a úspěšně tím baví i svého spřízněného diváka. Poslední dobou začínám u Cronenberga vnímat i jistou dávku poťouchlého černého humoru, obzvlášť mě v tomto směru upoutala vtipně ztvárněná scéna s postavou W. Dafoa v dílně s mohutnou strojovou výbavou na výrobu konektorů a zavádění bioportů na těle lidského jedince. Už jen ty nápady typu pistole složené z kostí či připájení lidí do videoherního světa vsunutím řádných fyzických káblů do zad jsou něco neskutečného, co snad jinde neuvidíte. :o) Díky tématu s rozvíjením nové virtuální reality a odhlečenému zpracování jsem si místy připadal jako u důmyslné parodické verze Fassbinderova Světu na drátě, přesto pořád velmi napínavé. [85%] (15.01.2023)

David Cronenberg je režisér, jehož tvorba odpovídá mým představám o žánru sci-fi, a jeho styl, který pracuje s tajemnými prvky, s atmosférou a morbidními představami, mě v řadě případů uvedl v nadšení. EXistenZ je jeho parádní kousek, kde herecké obsazení, výkony, scénář a jednotlivé výtvarné prvky dohromady daly vzniknout dílku, jehož atmosféru jsem v sobě živil dlouhé měsíce. Ve filmu se realita plynule přelévá do snu bez varování diváka a samotní hrdinové neví, jestli jsou napojeni na počítačovou hru ve virtuální realitě nebo prožívají skutečné emoce a reálné dění. "Mě nemusíte zabíjet," říká jeden z hrdinů a vzápětí dodává: "ale řekněte mi, hrajeme ještě hru?" Film vyvolává řadu otázek, kam je možné zajít s technologiemi ovládajícími lidskou mysl i jakou cenu má lidský život. Celkový dojem: 95 %. (13.06.2006)

Roku 1999 se hned tři filmy - Třinácté patro, Existenz a Matrix - pohroužily do virtuální reality, přičemž pod prostředním byl podepsán Cronenberg a navazoval jím na svůj Videodrom. Noční sbližovačka dvou cizinců na útěku nesázela na akci ani na romantiku, ale na cyberpunkově zamotaný a paranoidní děj opakovaně zpochybňující realitu i virtualitu a kladoucí otázky ohledně našeho fungování v nich. Ten mohl ve své době diváka překvapovat, s odstupem času se ale jeví průhledný, byť záměrem chaotického finále zřejmě bylo, aby se v něm divák ztratil, stejně jako předtím postavy. Film je taky cronenbergovsky tělesný, sexuální a bizarní - technika má biologický design, je tu motiv mutace, infekce, pitvy, kybersex... a nejvíc cool filmová pistole všech dob. Výsledkem je zábavně nápaditý a ujetý sci-fi thriller. (23.01.2020)