Zkoušky z dospělosti

V dospelych rolich spickove (klasicky) obsazeno, v detskych rolich uz je to slabsi. Navratil za divnyho, mladej Censky za tenistu, k tomu nekolik neznamych tvari...a Juricka samozrejme nechybi. Jinak jde o serial, ktery si vychutnaji spise obdivovatele socialistickeho vizualu. Pribehove slabe. Muzika Staidl. 3- (15.12.2014)

Socialistický seriál, při jehož sledování se mi vždycky ztopoří aura a všechny čakry. Něco tak trapného a blbého jsem snad ještě neviděl. Čenský hraje závodně tenis za Tělovýchovnou Jednotu Transporta Chrudim a je na to jaksepatří pyšný, zajišťuje mu to obdiv u vrstevnic. Poznámka na okraj: fajnšmekři na filmovou trapnost jistě ocení, že při tenisovém zápase byl Čečenský dablován kaskadérem, zblízka záběr na něj, jak se připravuje na podání a pak záběry zeshora na hru, kde zády ke kameře hraje tenisový kaskadér v Čenského teplákové bundě, musíte uznat, že je to mazané. Co tu máme dál - někdo tu jako argument na podporu tohoto veledíla zmiňoval pěkné Krbové prsa, to ano, ale vždy s nevkusně zařízlou podprdou a navíc to byla taková divná svazácká lama. Antonín Navrátil se své role pitomce Žaluda s fixací na dalekohled zhostil na výbornou, líbilo se mi třeba, jak balil třídní krasavici a to tím způsobem, že jí pozval na procházku po rozkopaném městě a zatímco skákali ve výkopech, tak se jí snažil zalichotit řečmi o tom, že podle něj je Chrudim daleko lepší než Chomutov, odkud se sem přistěhoval. Pak je tu ještě třídní básnířka hnusná jak prdel, avantgardní pizda, rebelující, přehrávající, mizerně zahraná (nemůže například normálně sníst zmrzlinu, musí jí bagrovat jak neandrtálec), Pešek Juřička, holka s jebákem “Pani profesorko, já jsem se vás jenom na něco chtěla zeptat, proč vy jste taková… taková… (jaká?)…já ani nevim jak bych to řekla, prostě… taková hrozně správná?“, Vránová + Teplý => rodina v hmotné nouzi („já jsem dokonce byla prodat i krev, jenomže oni teď za ní dávaj bonboniéru.“), pod obrazem soudruha prezidenta Gustáva Husáka soudružka učitelka Balzerová rozdá maturitní otázky:“…dvě žákyně píší téma číslo čtyři, to je ‚brigádnická činnost členů SSM na naší škole‘...“, Trojan senior v instalatérském plášti v přestrojení za primáře.... ÁÁÁÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚ (vyju). Ovšem soundtrack, ten je velmi pěkný: K maturitě fůra starostí, miluji tě křičím radostí, mozek znova vnímat přestává, kantorova slůvka laskavá ou, ou, ou. Flinta v žitě, průšvih konečná, miluji tě vzpoura zbytečná. U všech všady, znám ty rady vážení, o tom co se v mládí naučíš. Spím jak špalek dál jsem dalek zmoudření, jež se mění v úctu k papučím. A tak zvon,zvon,zvon, zvon posledního zvonění, přeci zvon zvon, zvon, zvon v tuto chvíli pramení. K maturitě léty dotlačen, miluji tě,píšu do mračen. Žralok v botě, víno nakyslé, o životě vím už taky své ou,ou,ou. V naivitě džín či ve froté, miluji tě brácho živote, s kůží zdravou,projdu vřavou zkoušení, všechny o tom záhy přesvědčím, něčím budu navzdor trudům vážení, i když nevím stále ještě čím, i když nevím stále ještě čím. Ó jééé... (14.05.2012)

"Všimněte si studenti, že když člověk lže, je to vidět na jeho fyziognomii." Madurídu již mám nějaké to desetiletí za sebou, hudba Ládi Štaidla mě nikdy nepřiváděla do extáze a kalhotky mé první školní lásky již dávno ztratily původní barvu, ale trocha nostalgie ve mně přesto je. Zejména ve chvílích, kdy ve třídě bylo hrobové ticho, protože nikdo nechtěl rozčílit doběla svého nejlepšího přítele - soudruha kantora. Na tohle mohou současní učitelé vzpomínat jen se slzou v oku. A abych nezapomněl, tak ten seriál je celkem o ničem. (22.06.2018)

Nevýrazný, příšerně ozvučený seriál (hudba přebíjí slovo a dialogům v exteriérech není vůbec rozumět) s děsivou úvodní znělkou, kterou jsem ani jednou nezvládla doposlouchat do konce. Ale na druhou stranu je to také celkem koukatelné a dle mého nejcharismatičtější český herec Jiří Bartoška je tady přesně ve věku, ve kterém bych ho jako dárek pod vánočním stromečkem rozhodně neodmítla. (20.04.2011)

Hudba: Ladislav Štaidl. Poznávacím znamením tohoto oblíbeného socialistického seriálu o dospívání, strastech, zájmech, prostě o osudech mladých maturantů, kteří pomalu dozrávají v dospělé lidi byly právě Štaidlovi nesmírně populární písně "Mží Ti do vlasů" , "Jsou dny, kdy svítá o něco dřív" a "Miluji tě". Kdybyste mě probudili ve dvě v noci a zahráli mi tyto tři písně, ihned vám řeknu z jakého jsou filmu:-)! Koukatelný to určitě bylo (především pro mou generaci) a obešlo se to i bez zbytečných ideologických keců:-) (11.05.2006)