Pavouk

V Pavoukovi exceluje Ralph Finnes. Ani jeho podání citově narušeného člověka však nedokáže oživit film, u kterého už tak od půlky v podstatě znáte pointu. Film je trochu zdlouhavý, což byl asi Cronenbergův záměr – příběh člověka, který je uzavřen ve světě své utkvělé představy, okolí mu nerozumí. Není to špatný film, ale dojem, který mi z něj zůstal je poněkud matný. (27.05.2006)

Spider je asi Cronenbergův nejmíň divákovi vstřícný film - na téměř celou první třetinu nás uvrhne do monotónního světa zřejmě mentálně postiženého mumlajícího dementa putujícího po ponurých ulicích v okolí plynojemu. Pak se pozvolna začne rozvíjet vzpomínka, aby spojila všechnu symboliku od začátku filmu v inteligentní hře s vnímavostí diváka (přístup režiséra velmi oceníte při reprízách) a dospěla do pomyslného vrcholu filmu, kdy nám po vleklém nevstřícném úvodu přijde film skoro geniální. Tradičně chválím herecké obsazení, výborného Ralpha Fiennese a Mirandu Richardsonovou. Myslím, že tohle není stravitelný film pro každého a určitě ne pro fanoušky klasických hororově-explicitních snímků, my ostatní ale zvrácenému Kanaďanovi opět zatleskáme. :-) (25.03.2012)

Ralph Phienes splieta spolu s Cronenbergom okolo seba siete, do ktorých som sa nezamotal. Príbeh je ľahko odhadnuteľný, atmosféra síce depresívna, avšak na bláznivého kanaďana celkom krotká. Celý film mi bolo teplo, stále som si predstavoval, ako by som sa cítil ja v toľkých vrstvách košiel. Vo filmovej histórii som už videl omnoho viac strašidelnejších pavúkov, každý z nich bol ale reálny. (31.05.2012)

"Iný" film so zaujímavou klaustrofobickou atmosférou a k tomu ešte pomaly sa vlečúcou. Keď som to požičal na dvd a pozeral so sestrou, tak mi po polhodine vynadala, že čo som to zase požičal a šla spať. A jej chyba, lebo prišla o celkom zaujímavú pointu, ktorá zachránila film od horšieho hodnotenia... (07.02.2007)

Nevím přesně proč - patrně zmatek v hlavně postavy R. Fiennese - mi připomněl nedávno viděnou Identitu. Ale i přes tento fakt je Pavouk zcela jiným filmem. Především je to herecký koncert Ralpha Fiennese a v druhé (ne méně důležité) řadě je to vizuální stránka Davida Cronnenberga. Zvlášť prvních 20 minut mě fascinoval svými pochmurnými obrazy, ale bohužel příběh nebyl natolik silný ani zajímavý, abych se těmito pochmurnostmi bavil celý film. (28.09.2003)