Bílý oleandr

Znepokojující záležitost, tak se mi v první řadě jeví tento snímek. Emotivnost příběhu podtrhuje interpretace skrz hlavní hrdinku a v druhé řadě také dost odtažitá režie Petera Kosminskiho, který jakoby chtěl jenom vyprávět. Sice ne moc souvisle a plynule, ale o to právě jde, o útržky, o momenty, okamžiky, které znamenají mnoho, ač v časové rovině jsou zanedbatelné. Zdá se, že děj je příliš klišovitý (dvě tragédie), avšak ona klišovitost není samoúčelná, mám pocit, že právě ono jakoby schematické vyprávění jasně vystihuje atmosféru samoty, beznaděje a možná se snaží psát něco mezi řádky. Zajímavé jsou herecké výkony hlavní představitelky a jejích čtyř "matinek". Jenom nevím, kdo na takový film chodí do kina, neboť není ani z uměleckého soudku ani ze soudku hollywoodské zábavy. (10.04.2004)

Potenciál filmu byl už od přečtení obsahu velmi vysoký, film se sice povedl… ale pořád se nemohu zbavit dojmu, že se s takového materiálu dalo vyždímat daleko více. Spolu s hrdinkou budeme prožívat útrapy života, které se nám bez sebemenšího varování můžou stát taky. Film také všemi deseti podtrhuje krásná hudba od Thomase Newmana, a herci, kterým jednoznačně velí odzbrojující Pfeiffer v roli nesmírně silné ženy- manipulující a nebezpečné, která se nebojí jít i přes mrtvoly. (10.07.2010)

Bílý oleandr je, ačkoli nevypadá, náročnější film na pozornost diváka. Několik důležitých věcí se tam uděje pouze jemným náznakem a tak se může stát, že diváka snadno mine pointa. Povídala jsem si o filmu s kamarádkou a ačkoli má všech pět pohromadě, věnovala se během sledování filmu podružným činnostem (jak už to tak někdy doma v křesle my holky máme, neboť ne vždy absolutně soustředěně hltáme vše, co zrovna v telce jede), takže listování časákem a film ji absolutně minul. Stejně jako při první projekci, kdysi, mě. :) (25.01.2019)

Aneb jaké to je, když vaše matka je umělkyně, která jednou zabije svého milence a vy se snažíte dospět a k někomu přilnout/vzhlížet, ale vždy to není ono. Tak přesně o tomhle je White Oleander. Realisticky depresivní film, který zachycuje jak to pravděpodobně mají podobné děti, které se pohybují od pěstounů k pěstounům a jen se snaží přežít či najít sebe sama. Michelle a Alison mezi sebou mají chemii, díky které věříte, že jsou matka s dcerou a hlavně obě dvě tenhle film nesou na svých bedrech a daří se jim to. K tomu potěší pár známějších tváří (Renée, Noah) a přijatelná stopáž, při které se téměř nestačíte nudit. 80 %. (29.07.2014)

Bílý oleandr je filmové drama prosluněné čtyřmi blondýnkami, které tomuhle filmu dávají to, co by z něj mohlo činit něco nadprůměrného. Příběh není nikterak objevný, jen je to párkrát omleté téma lehce zasazeno do prostředí malířů-umělců, není ani vyprávěn nějakým originálním způsobem, vše je drženo při zemi - žádná extravagance na povrch neprokoukne, ale snímek je výborně obsazen a skvěle zahrán. Rozervaná a milující Alison Lohman, rafinovaná i zdrcená Michelle Pfeiffer, upřímná a zoufalá Renée Zellweger a žárlivá i vášnivá Robin Wright Penn tlačí Bilý oleandr k výjimečnosti. Výsledek je sice povedený, ale ani hezký obal neukryje rozporuplný výsledek. Nejde o špatný film, naopak, jen mu režijně a scénaristicky chybí stejné kouzlo, jaké se do něj povedlo dát čtyřem výše zmíněným herečkám. Tři a půl. [září 2006] (04.09.2006)