Bílý oleandr

Bílý oleandr je opravdu vydařené drámo. A to i přesto, že ho dost dobře nechápu. Tedy pokud jde člověk pod povrch. Bude to asi tím, že se na jednom plátně vyskytuje hned několik hlavních ženských postav s osobitým charakterem. Dalo mi zabrat porozumět jedné a ony jsou tu hned čtyři. Bude to chtít opáčko. P.S. Souhlasím se všemi, Michelle Pfeiffer je fantastická, nádherná... (15.04.2007)

Fanúšikovia dramatickej nudy si prídu na svoje. Nevýrazná herečka Alison Lohman predčila to celé, o čom tento film mal byť. A celý ten dej vyznieva tak, že nie je na ňom ani smietka pravdy, je strašne prehnaný. A filmu treba v prvom rade aj trochu veriť. Tu som uveril len pani Pfeifferovej, ktorá to zahrala dobre. (19.09.2018)

Bílý oleandr je filmové drama prosluněné čtyřmi blondýnkami, které tomuhle filmu dávají to, co by z něj mohlo činit něco nadprůměrného. Příběh není nikterak objevný, jen je to párkrát omleté téma lehce zasazeno do prostředí malířů-umělců, není ani vyprávěn nějakým originálním způsobem, vše je drženo při zemi - žádná extravagance na povrch neprokoukne, ale snímek je výborně obsazen a skvěle zahrán. Rozervaná a milující Alison Lohman, rafinovaná i zdrcená Michelle Pfeiffer, upřímná a zoufalá Renée Zellweger a žárlivá i vášnivá Robin Wright Penn tlačí Bilý oleandr k výjimečnosti. Výsledek je sice povedený, ale ani hezký obal neukryje rozporuplný výsledek. Nejde o špatný film, naopak, jen mu režijně a scénaristicky chybí stejné kouzlo, jaké se do něj povedlo dát čtyřem výše zmíněným herečkám. Tři a půl. [září 2006] (04.09.2006)

Když Ingrid odchází do vězení, Astrid v ní ztrácí nejúžasnější matku na světě - krásnou umělkyni a bohémku, která sebe samu vidí jako"vyšší" bytost. Výlučnost svou i její tluče Astrid do hlavy na řídkých návštěvách ve vězení, kam si chodí dcera pro pohlazení, místo něhož se jí dostává jen kritika. A její střídající se pěstouni jakkoli nevyhovující, jsou proti manipulující a žárlivé matce beránci. Překvapivý filmový zážitek s moc dobrým obsazením. (06.12.2004)

Znepokojující záležitost, tak se mi v první řadě jeví tento snímek. Emotivnost příběhu podtrhuje interpretace skrz hlavní hrdinku a v druhé řadě také dost odtažitá režie Petera Kosminskiho, který jakoby chtěl jenom vyprávět. Sice ne moc souvisle a plynule, ale o to právě jde, o útržky, o momenty, okamžiky, které znamenají mnoho, ač v časové rovině jsou zanedbatelné. Zdá se, že děj je příliš klišovitý (dvě tragédie), avšak ona klišovitost není samoúčelná, mám pocit, že právě ono jakoby schematické vyprávění jasně vystihuje atmosféru samoty, beznaděje a možná se snaží psát něco mezi řádky. Zajímavé jsou herecké výkony hlavní představitelky a jejích čtyř "matinek". Jenom nevím, kdo na takový film chodí do kina, neboť není ani z uměleckého soudku ani ze soudku hollywoodské zábavy. (10.04.2004)