Generace X

Řada mých oblíbených uživatelů nasázela plný počet hvězdiček, ale já se v tomhle případě přikláním k názoru Sobise87, jehož koment do značné míry vystihuje i mé pocity. I to srovnání s Americkou krásou, která se pohybuje ve stejné kombinaci žánrů satiry a dramatu, sedí, protože v mých očích druhý snímek drtivě poráží Generaci X. Nedávno jsem tvrdě zkritizoval snímek, jehož hlavní hrdina se choval jako blb a člověk odřízlý od reality, tady se pro změnu jako blbové chovají všichni, a to jen proto, aby potvrdili scénáristovo a režisérovo snažení. Co chce ten film kritizovat, je celkem jasné. Je to ať už vypjatý individualismus, egoismus, konzumismus a navíc se snaží potvrdit tvrzení, že populace v USA je nejvíc zasažená nejrůznějšími psychiatrickými poruchami. Jenže honí až moc zajíců najednou a kromě póz, teatrálnosti a křeče nabízí jen funkční momenty a jednotlivé hlášky nebo scény, místo aby fungoval jako celek. Celkový dojem: 40 %. Typicky festivalový kousek, který může fungovat na určitou diváckou kastu. (18.04.2011)

Nádherně bláznivé a podivné postavičky. Atmosféra tohoto předměstí a jeho šílení obyvatelé mě opravdu nadchly. Trochu mi to připomnělo Donnieho Darka, ale i Obyčejné hrdiny. Asi je to celkově oblíbený motiv v některých amerických filmech - děti feťáci, někdo z nich spáchá sebevraždu, rodiče úplně blázniví a každý s nějakou úchylkou...ale nějak se toho nemůžu nabažit :) (22.10.2006)

Napadajú ma 3 nepotlačiteľné klady, ktoré rozhodne stoja za zmienku. Od presného-správne zničeného hlavného hrdinu (Jamie Bell), cez duchovno-afektovano-úskočné etudy kvázi štastných rodičov, až po nečakane bystrý zápal pre úsmevné vsuvky (oko, pilulky) a…koniec. "Generácia X" sa usiluje o totožnú satiru ako "Americká krása", len si na to vyberá totálne vyšinutý, dosť neukotvený model sprostredkovania informácií. Čo by nevadilo keby nevytŕčali 2 podstatné (pre niekoho možno zanedbateľné) vady-prvoplánovosť a nerozhodnosť. Slovom, nabúravať konzumné rituály a pofidérnu behaviorálnu vedu západnej pologule cez nezmyselné, sardonicky podané defilé duší satelitného mestečka mi jednoducho nešmakuje-je príliš tvárne/márne. K tomu ta nadbytočná žánrová hra na slepú babu, kedy sa Arie Posin schováva za rôzne štýly a nedokáže jasne stanoviť svoj úmysel. Ak ním ale bolo vystavať zbytočne predramatizovanú, teenegersky nevyzretú a akože symbolickú podobizeň tzv. "americkej individuálnosti", tak sa to jednoznačne podarilo. Ja si však kritiku ľudského faktoru predstavujem inak a keby "Chumpscrubber" upustil od (tu) nemiestnej vážnosti, naopak ostal prevažne v tej ledabolej čierňave-jeho použitelnosť či platnosť by bola isto väčšia. (11.12.2011)

Vážně divné. Zaujal mě týpek co vypadal jak mix Johnyho Knoxvilla a malýho Péti z Arabely. Stejně tak ta mladá kočka, a v neposlední řadě samo i Carrie-Anne Moss a její prima hrudník. Celý je to "kamsi" posunutý, ale ani se mi nechce moc zkoumat kam, jak a ani proč. Slušně vykreslenej "dospěláckej" svět - generace, který táhne na padesát a je povětšinou hodně ujetá takovým tím svým "normálním" způsobem, kdy absolutně nemají tušení, co třeba jejich děti vlastně celý dny dělají a kde vůbec jsou. (Carrie-Ann Moss tu naštěstí táhne teprve na 40, a taky je jedním z těch veselejších a prsatějších dospěláků... ) (06.12.2010)

Něčeho je tam až příliš, ale jinak bomba, výborná hudba, výnikající Jamie Bell a ta frajerka, kterou neznám, Anne Moss v dost podivné roli, vlastně dobří jsou všichni. Z takové cizoty až mrazí. Lidé spolu mluví, ale vůbec se neslyší. Na povrchu OK, pod povrchem tragédie. Všichni se tváří šťastně, ale jsou prázdní a zbyteční. Depka a delfíni. (11.06.2011)