Šťastné a Veselé

Dojemna vojnova drama. Neviem, do akej miery je vsetko tak pravdive, ako nam to ukazali tvorcovia, ale myslim si, ze sa vydaril. V kazdom pripade sa oplati vidiet film v originalnom zneni s titulkami, kedze kamera strieda skotskych, francuzskych a nemeckych vojakov a podla reci nebudete musiet premyslat, ktorej narodnosti su prave tito vojaci. (14.06.2007)

Přestože takové Na západní frontě klid zobrazuje realitu zákopů první světové války pravděpodobněji o něco věrněji, jedná se o velmi příjemný film. Moje dcera si po prvním vidění vyžádala scénu, ve které se potká německý tenor a skotský dudák ještě jednou. A doopravdy se to stalo. Takže 4* bez přemýšlení. (26.11.2011)

Na to jaký to téma mělo potenciál je to nakonec docela nuda. Film se totiž věnuje hlavně postavám, které nejsou zrovna moc zajímavé (teda kromě toho německého velitele) a některé z nich byly vyloženě zbytečné, např. Diane Kruger. Začátek je navíc docela roztahaný a než dojde na onu památnou událost, tak to docela dlouho trvá. Potom je to ale podstatně lepší a film poté nabízí několik působivých scén. Dojmu, že to mohlo celé dopadnout mnohem lépe, se ale nezbavíte. (13.11.2009)

"Všichni přišli k tomu oltáři jako k ohni, který je zahřeje. Možná chtěli zapomenout na válku." - "Možná. Ale válka si vzpomene." Píše se rok 1914. Znepřátelení vojáci proti sobě stojí v zákopech, avšak kouzlo Vánoc na všechny zapůsobí a pro jednou zbraně utichnou.. Téma výborné, zpracování mohlo být mnohem, mnohem lepší! Největší zádrhel vidím v postavách. Příběh se soustředil na ty nezajímavé a zbytečné (úchylný nekrofil Robertson nebo falešní zpěváci v čele s Kruger), když by víc prostoru mohly dostat ty sympatické a charismatické, které do děje něco přinesly (poručík na německé a francouzské straně). Důsledkem je to, že všichni vyzní úplně jalově. Při scénách se zmíněnými přebytečnými postavami jsem se vyloženě nudila, což je škoda, protože námět je dojemný. Válka je zkrátka absurdní, ti nahoře mají spor a tak obyčejní pěšáci musí vraždit někoho, s kým by se za jiných okolností mohli přátelit - zatímco velcí pánové zahřívají žídle..(Mimochodem snad i ta reklama na stejné téma ve mě vyvolala víc emocí.) (04.12.2014)

„Strávíme silvestr s Němci, budeme zpívat písničky, které nás naučili Skoti a budeme pít na zdraví všech těch sviní, které si sedí doma v teple a posílají nás sem chcípnout.“ „Dnes musím bojovat ve válce, kde fotbal předčí pušku. Válce, ve které si lidé vyměňují adresy s nepřítelem, aby se mohli setkat, až bude po všem. A ještě ta kočka, kterou jsme našli s papírkem od Němců: „Hodně štěstí, kamarádi!“ Bylo mi přikázáno zatknout tu kočku pro vlastizradu. Dokud nebudou vědět, co s ní...“ Tyhle dvě citace asi nejlépe odhalí celé pozadí filmu na základě skutečné události. Během jedné vánoční noci během první světové války se vojáci dvou znepřátelených stran (Francouzi, Skotové a Němci) svévolně rozhodnout na vánoční čas uzavřít příměří, vystoupí ze svých zákopů, potřesou si rukama, zazpívají si vánoční písně, ukážou si fotky manželek, bouchnou několik šampaňských a společně odslouží půlnoční mši. Druhý den pochovají své mrtvé a zahrajou si fotbálek a karty. Na závěr si navzájem zachrání životy před bombardováním vlastních stran. Ve skutečnosti se to zcela určitě neodehrálo tak jako ve filmu, ale základ je jasný a je hodně silným odkazem celého filmu, který se jím vine jako nepřetrhnutelná červená nit – ve válkách zpravidla nikdy neumírají ti, kdo je vyvolávají a burcují pro ně, ale obyčejní lidé, které s nepřáteli na opačné straně zákopu mnohdy více spojuje než rozděluje. I proto bych první citát, který jsem použil, neváhal označit za výborný a nejtrefnější epitaf válečnému a národnostnímu pokrytectví. A taky, film parádně ukazuje, jak je církev ve svém učení pokrytecká, když se přimyká k národním zájmům a taky , jak je biblické citáty jednoduché využít pro cokoliv, zde pro štvavé řeči proti nepříteli. Film (nebo spíše podtext toho, co se v něm zrovna děje) často nechtěne vyznívá až komediálně či humorně – např. ve scéně, kdy si skotský kněz prohlíží německý vojenský opasek, na němž je napsáno „Gott mit uns“ (tedy Bůh s námi), nebo když se vojáci baví o tom, kolik smí vystřelit za jeden den nábojů. Film možná působí dost idealisticky a „utopicky“, přesto je ale dost silný a výborný. Závěrečná půlhodinka filmu je tak emotivní, že ve mně vyburcovala vztek až na samou mez únosnosti. Doufám a pevně věřím, že nikdy nebudu muset prožít to, co vojáci v tomto filmu, po těch dvou dnech by mi totiž zbylo jen jediné – prohnat si hlavou kulku (a vzít pár těch pokryteckých sviní s sebou)! (28.06.2009)