Reklama

Reklama

Zdrcující drama, jehož kořeny jsou ve skutečném životě. Překvapující pohled přímo do noční můry každého z nás. The Day After - Den po nukleární katastrofě... Jen střípky naděje uprostřed radioaktivního pekla. Drama lidí, kteří přežili atomový výbuch, napínavý pohled na sebezničení, které není možno ignorovat. Den poté - poslední dějství života na planetě Zemi. (ATTACK FILM VIDEO)

(více)

Recenze (252)

ledzepfan 

všechny recenze uživatele

Hloupý produkt studené války,který má jen jeden prvoplánový cíl=vyvolat v lidech strach z hrozby,která může příjít kdykoliv a kdekoliv....ale vždycky od rusů-protože amerika je v tomhle vždy ta správná a čestná země,které žehná sám bůh........Herectví je z 90% naivní..Příběh rádoby hlubokomyslný(ale opravdu rádoby)..Jediné plus je asi v samotné scéně výbuchu bomb,která je na televizní produkci docela povedená a pěkně stylizovaná...................Nevím,jestli je to tím,že jsem před pár dny viděl dopisy mrtvého muže-1986(které o stejném tématu hovoří inteligentně,umělecky, s až filosofickým přesahem)-ale tomuhle nudnému braku nemůžu dát více než 40% ()

kosta73 

všechny recenze uživatele

V tomto typu filmů snad ani nejde o herecké výkony, řemeslné zpracování apod. Spíše se snaží až skoro dokumentárním způsobem varovat před možnými důsledky nukleární války, která byla v osmdesátých letech skutečnou hrozbou. Ať už ve Dni poté, popř. v ještě lepších ( rozuměj otřesnějších ) Vláknech se to autorům povedlo. ()

Reklama

kinej 

všechny recenze uživatele

Nesdílím nadšení ostatních ohledně tohoto filmu. První polovinu snímku tvoří nudné plytké rodinné scény plné naivního herectví. Staří a zkušení herci sice hrají slušně, ale ti mladí jim to kazí. Film začne nabírat obrátky až ve druhé polovině, ale ani zde jsem se nedočkal nějaké nadstandartní zábavy. ()

Dale 

všechny recenze uživatele

To, čo sa odohralo v tomto filme nie je žiadna utópia, skutočne sa niečo také mohlo a ešte aj môže stať a ako varovanie poslúži tento film naozaj dobre. Po filmárskej stránke je to už ale o niečom inom. Tvorcovia, aj vzhľadom k tomu, že ide o televízny film, sa rozhodli ísť skromnejšou cestou a sústredili sa len na menšiu skupinku ľudí na americkom vidieku, ktorých táto katastrofa zasiahla. Čo je samozrejme škoda, lebo taký New York alebo Moskva by boli oveľa pôsobivejšie, ale to sa nedá brať ako chyba. Viac mi vadilo, že sa o nejakom konflikte medzi USA a Sovietským zväzom dozvedáme len z niekoľkých správ v televízii a onedlho už letia vzduchom desiatky rakiet. Tiež mi vadilo, ako chaoticky je film postrihaný - vidíme scénu, pár dialógov, v ktorých o nič nejde, potom strih, zase iná scéna s inými postavami, zase pár nudných dialógov... Iste, keď má film viacero hlavných postáv, tak musia byť časté strihy, ale toto nemalo hlavu ani pätu. Vzhľadom k téme, o akej tento film je, mi prišiel pomerne nudný, plný typických televíznych dialógov a slabých hereckých výkonov, pre mňa veľké sklamanie vzhľadom k hodnoteniu, aké tu má. Keby som nebol pacifista, tak mu tie tri hviezdy ani nedám. :) ()

Nautila 

všechny recenze uživatele

Ne tak děsivé jako Threads, daleko víc američtější (no, z jasného důvodu, že), přesto stále dobré. Ovšem právě kvůli Vláknům musím tomuto dát pouhý průměr-tady je totiž oproti nim příliš balastu-rodinné scénky, křesání slz a hrůzy skrz jednoduché a plytké prostředky a příliš okaté scény. V tomhle mi daleko více seděl chladný, popisný a rezervovaný styl Vláken. Porovnání se člověk prostě neubrání. ()

Galerie (25)

Zajímavosti (27)

  • Film bol skrátený z pôvodných troch hodín na dve, čo spôsobilo vyradenie niekoľkých plánovaných scén so špeciálnymi efektmi. (Arsenal83)
  • Nicholas Meyer tvrdí, že počas nakrúcania tohto filmu trpel vážnymi príznakmi podobnými chrípke. Keď lekári nenašli dôvod na jeho chorobu, nakoniec zistili, že Meyer trpel ťažkou klinickou depresiou, ktorú Meyer pripisuje tomu, že musel tak hlboko čeliť hrôzam jadrovej vojny. (Arsenal83)
  • Jméno japonského doktora - Mičihiko Hačija - patří skutečnému lékaři, který přežil nukleární výbuch v Hirošimě a své paměti sepsal v poutavém románu "Deník z Hirošimy", kde líčí hlavně péči o nemocné v prvních dnech po výbuchu. (PRobin)

Reklama

Reklama