Den poté

Den poté byl jednou z největších událostí v americké televizi. Málokdy se na obrazovkách objeví tak nekompromisně intenzivní televizní film, který by vyděsil tolik diváků. Podíl na tom má ale částečně i to, jakým způsobem byl film tehdy v televizi prezentován. Již několik měsíců před vysíláním připravovala televize diváky na to, že uvidí něco zásadního. Film po scéně jaderného útoku neobsahoval žádné reklamy, po jeho vysílání ho doprovázely diskuze o tom, co diváci právě viděli, a vedle toho televize zřídila horké linky s připravenými poradci. Podstatně sugestivnější zážitek o jaderné hrozbě je nicméně o rok novější britský kvazidokumentární televizní film Threads. (16.07.2003)

Tohle by se mělo povinně promítati všude a pořád. Jako Černobyl. I přesto, že tvůrci na konci jasně uvádějí, že následky ani zdaleka neodpovídají tomu, jak by to vypadalo v reálu. Což je ještě o 100% děsivější, když po shlédnutí zjistíte jak vás tato ´´umírněná´´ verze, zasáhla. Jen pro silné nervy. P.s. v jedné z menších rolí se objeví Herk Harvey, rež Carnevalu Duší.;-) (11.07.2020)

Už nevím, jaká momentální ztráta soudnosti mě přiměla se na Den poté podívat a jaký záchvat autodestrukce mě u něj udržel do konce. Filmům o jaderných katastrofách se vyhýbám stejně úzkostlivě jako otevřeným kanálům. A tohle je otřesný film. Ne že by v něm dnešní člověk, otupělý denními porcemi hrůzy, kterou mu dodávají média až domů, viděl něco, před čím by musel zavřít oči a přidržet žaludek. Bez ohledu na všechny slabiny a nedostatky je Den poté film, u kterého vás přímo na solar zasáhne balvan pochopení, že jsou věci, které je není hrozné jen zažít, ale i přežít. A poslední scéna „to je můj dům“, vám navíc zaručí, že na to už nezapomenete. (15.11.2019)

Trochu více filmovější předchůdce britských Threads. Nejlepší je samozřejmě eskalované napětí ve středu filmu ohledně vyhrocujícího se konfliktu přes vypuštění raket na Sověty, až po výbuch těch sovětských na území USA. Události po výbuchu jsou hrůzu nahánějící, ale Threads je dotáhli ještě do většího časového úseku s mnohem tvrdším emocionálním dopadem. (08.07.2012)

Kdysi dávno, jako malý kluk, jsem tenhle film viděl a neuvědomoval jsem si o co přesně v něm jde. Po letech jsem ho shlédl znovu a málem si otírám slzy z očí. Srdce se člověku svírá, když si představí, jak strašné by to mohlo být. Neskutečná bolest a nepopsatelná míra hlouposti.. beznaděj a hrůza, kterou by člověk prožíval.. Silně na vás zapůsobí tenhle snímek. I když se do něj zub času zakousl velmi hluboko a některé efekty již postrádají odstrašující hrůzu skutečnosti, zakousne se i tenhle film hluboko do vaší duše. Je to poselství budoucím generacím a zhmotnění událostí, které se snad nikdy nestanou. 85% (06.08.2010)