Plynové lampy

Absolutně průhledné a předvídatelné. Jít to do kin někdy v posledních dvaceti letech, mnoho diváků by určitě čekalo v závěru nějakou "šokující" pointu. Na svou dobu však bezpochyby mimořádný počin, jenž jako psychothriller nadprůměrně funguje i dnes. Samozřejmě hlavně zásluhou ústředního hereckého dua (Boyer měl vyloženě ďábelské charisma) a parádní lehce mysteriózní (místy skoro až snové a hororové) atmosféry, vyčarované skvělou čb kamerou. 75 % (03.06.2019)

Ponenáhlu houstnoucí dusno v klaustrofobně přeplněných interiérech i stále mlhavějších ateliérových ulicích, brilantně napsané repliky zarývající se do paměti i s melodií hlasů, trochu starosvětské, ale precizní herectví, prostě vrcholná ukázka hitchcockovské totálně kontrolované filmařiny ve filmu o totální kontrole člověka člověkem. Věčná škoda, že se k tomu už dnes nedá přijít bez předchozí znalosti zápletky, až je z toho jeden občas netrpělivý, kdy už se věci posunou dál, ale i tak je úžasné sledovat, kam až se v posledním dějství vybičuje Paulina nejistota a jak si pak za všechny manipulované nebožačky světa vychutnává závěrečnou katarzi. (25.10.2018)

Už dlouho jsem nepociťoval takovou nenávist k nějakému filmovému padouchovi, jako tentokrát k Charlesi Boyerovi. Jeho psychické terorizování božské Ingrid Bergmanové (za tuhle roli dostala Oscara) je skutečně hodně působivé. I mladičká Angela "Jessica Fletcherová" Lansburyová je moc dobrá. Zkrátka z výtečně obsazených Lamp je trošku poznat, že jde o adaptaci divadelní hry, ale naštěstí to příliš nevadí. (25.09.2006)

Už po pár minutách na mě vyskočila scénáristicky nucená dějová spojitost se starší paní jak na začátku ve vlaku, tak také na konci, ve správný okamžik vždy na správném místě. Naštěstí ji následná psychologická manipulace mezi ústřední dvojicí pohotově zachránila. Film má atmosféru, napětí, herecké výkony, jen škoda že je nám všechno polopatě na konci vysvětleno a vlastně celý příběh je velice jednoduchý. Konečná psychologická hra je scénáristicky velice vydařená, stejně jako recepční scéna s ukradenými hodinkami, která mě režijně ohromila. Celkově lepší než o více než půl století mladší psychologický thriller Shutter Island. [8/10] (MGM, Loew´s Inc.) (Čb. /// Produkce: Arthur Hornblow Jr. /// Scénář: John Van Druten, Walter Reisch, John L. Balderston podle divadelní hry Angel Street Patricka Hamiltona /// Kamera: Joseph Ruttenberg /// Hudba: Bronislau Kaper /// Oscar: Ingrid Bergman (herečka), Cedric Gibbons, William Ferrari, Edwin B. Willis, Paul Huldschinsky (výprava) /// Nominace na Oscara: Arthur Hornblow Jr. (nejlepší film), John L. Balderston, Walter Reisch, John Van Druten (scénář), Charles Boyer (herec), Angela Lansbury (herečka ve vedlejší roli), Joseph Ruttenberg (kamera)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (18.07.2010)

Reziser George Cukor /The Philadelphia Story/ natocil nadherny film- noir, ktory je dostatocne mrazivy a nervydrasajuci aj po vyse 70 rokoch. Film je o mladom pare, ktory sa nastahuje do starsieho domu. Samotny postarsi dom je masakrozne strasidelny, nechcel by som v nom byvat teda. Po istej chvili pohody sa zacnu diat mysteriozne zalezitosti - miznu veci, na pojde sa ozyvaju mysteriozne zvuky. K tomu vsetkemu zacne manzel Gregory /Charles Boyer - Jak Ukrast venusi, Barefooted in the Park/ podozrievat manzelku Paulu Alquist /skvela Ingrid Bergman - Casablanca/ a nicit jej postupne psychoterorom zivot. Pritom pani manzelke zacina hrozit psychicky kolaps - a tu uz konci veskera sranda. Film Gaslight je tak trochu mrazivy psychofryler a tak trochu aj film - noir : temny, drasavy film plny pochmurnosti, temnych charakterov a cynickych dialogov. Gaslight stoji hlavne na genialnych hereckych vykonoch Ingrid Bergman a Charlesa Boyera. Okrem tejto hlavnej dvojice tu hral este aj Joseph Cotten /Obcan Kane/ a otravnu spisovatelku si zahrala Angela Lansburry /neskor si zahrala s Elizabeth Taylor vo filme Cracked Mirror - tusim az roku 1980/. Okrem hereckych vykonov je plusom aj vyborny scenar a zrucna rezia. Ako bola pre mna Cukorova Philadelphia Story len prazdnou hollywoodskou nacackanou konzervackou /za ktoru mimochodom dostal James Stewart Oscara - to tu vsak nepatri/ , ale tuna uz trafil Cukor do cierneho. Tu ide fakt o nadcasovy filmovy kult, kde zub casu prakticky nepracuje. Ako pikoska moze posluzit ten fakt, ze pani Ingrid Bergman stravila isty cas v sanatoriu, kde osobne pozorovala spravanie sa istej pacientky, ktora utrpela silny psychicky sok. Plnym pravom 100 % (27.01.2015)