Smrtihlav

Vskutku hodně zajímavý námět, ne nepodobný Matrixu, resp. jak říkají jiní uživatelé, je vidět, kde se slavnější kultovní počin inspiroval. Pochválit musím celkové ztvárnění a tíživou atmosféru, která mi lehce připomínala i snímek 1984 či THX 1138. Troufám si říct, že ve filmu jsou zastoupeny všechny žánry, které jsou tu uvedeny. Smrtihlav (originální název je výstižnější) je příjemným překvapením, jež se z původního tří hvězdičkového dojmu vypracovalo na o jednu hvězdičku lepší hodnocení. (09.10.2018)

Režisér Alex Proyas natočil výbornú šablónu pre neskorší Matrix od bratov Wachovskích, nechcem im zle ale na tomto filme je vidieť kde brali inšpiráciu, pre svoj veľkolepý počin. Nevadí ja som len rád že to dokázali zužitkovať v dobrom. Temné mesto ako keby vypadlo zo snov Tima Burtona, miestamy až depresívne pôsobiace aj vďaka výbornému príbehu a nečakane jednoduchým ale za to pôsobivým trikom, ktorým sa nedá nič odoprieť. V hlavných úlohách sa tu výborne zaskveli vtedy ešte neznámy Rufus Sewell či Jennifer Connely, popri nich tu boli oporami Kiefer Sutherland ako bláznivý doktor a William Hurt ako vyšetrovateľ. Za zmienku ešte stojí výborná kamera od Dariusa Wolski a hudba od skladateľa ako je Trevor Jones. "Neskutočne silný príbeh!" ║Rozpočet $27miliónov║Tržby USA $14,378,331║Tržby Celosvetovo $27,200,316║ (07.01.2008)

To mě pos.. záda. Neskutečná scifárna spolu s Matrixem převrátila vše,co jsme znali vzhůru nohama. Totálně temná, depresivní, hrůzu nahánějící atmosféra, to tady ještě snad nebylo. Zíral jsem s otevřenou pusou, nechápajícně, už aspoň vím, kde se inspirovali bratři Wachovští na Matrix:) (Po celou dobu jsem měl pocit, že jsem to už někde viděl) Dokonalé dílo o tom, že nic není jisté, jak můžou nic netušící lidé klidně žít své životy a přitom nejsou ani jejich. Původní verzi jsem neviděl, dostal se ke mně až Dir Cut. (31.08.2008)

Zatraceně temným retro-prequelem k Matrixu se vydáte po svých vlastních stopách, až na dno ztracené duše. Nebo jen zapomenuté? (Bylo mi povědomé to sklepení s akvárii – jako bych tam už někdy byl.) Je to divné. Slunce se někam ztratilo. Bloudím tímhle zšeřelým městem (a filmovou databází) už mnoho týdnů, "jsem vzhůru celou věčnost, ale noc dosud neskončila." Asi bych taky potřeboval „vyladit“. A hodinky s dvacetičtyřhodinovým cifrerníkem, abych nemusel pořád řešit, jestli je právě AM či PM. Taky listuju svým deníčkem, ale jsou tam jen samé bílé listy. Ovšem tu barovou zpěvačku, Murdochovu manželku Emmu (již brzy Annu), tu si pamatuju! Kdysi dávno jsem ji totiž tajně miloval. A vzadu ve skladišti za restaurací Fat Moe jsem ji šmíroval, když vložila desku do gramofonu, při hudbě nacvičovala baletní krůčky a nakonec se z těch baletních šatů převlékala. Věděla, že ji šmíruju, ale stejně mi dovolila, abych na okamžik zahlédl její nahé tělo. Bylo nám oběma čtrnáct roků... Na tu chvíli si vzpomínám jasně a zřetelně, i po třech desítkách let. Pořád jsem to přece já! (Jsem?)        Pane Alexi Proyasi, vaše Vrána mi kdysi úplně rozklovala duši, ale teď, v Dark City, teď jste mě vážně vyladil! A kdybyste si odpustil ten finální telepatický pingpong, a film skončil po slovech doktora Schrebera: „Přijdeme na to Johne. Možná, že jednoho dne pro tebe budu pracovat“, bylo by to vyladění stoprocentní. Takhle jen za 90%. (16.10.2013)

A pak že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Jestliže původní Proyasova Vrána byla temná, depresivní, zajímavě stylizovaná a příběhově "nevšední", o Dark City to vše platí v podstatě dvojnásob. Velmi pochmurná a nepříjemná vize světa ovládaného plešatými mimozemšťany, kteří jsou alergičtí na světlo, umí ohýbat fyziku ve svůj prospěch a mají motiv, který i po delším zamyšlení nepůsobí nelogicky a nesmyslně. Samozřejmě, single hrdinu předurčeného k provedení revoluce a poražení neporazitelných už jsme párkrát viděli, ale pokud je vše okolo natolik vkusně načančané, promyšlené a neokoukané, malé klišé nikdy nemůže uškodit. A Jonesův soundtrack nemá v rámci žánru chybu :)) 85% (24.12.2013)