Sluneční stát

Přijemny filmeček z Ostravska, kde se nehraje na nějake velke techtle mechtle, ale na normalni životy normalnich občanu z tej nižši třidy. Tož takovy Igor Bareš je Ostravak jak poleno, ten nemusi nic hrat, ten stači jen na place stat. Sem tam někomu po hubě dat. I když de jen o barvoslepeho cigana. Ten Navratil taky neni špatny, tož nebyl vidět tak často jako Bareš ale co, hlavně že nic nekazil. A vubec, nikdo nic nekazil. Cele je to take přijemne, po skončeni zustal blaženy škleb na tvaři. Tož ale cosik mi tam k tej pate hvězdě chybělo. Možna to bylo moc kratke, možna se tam zbytečně cpala komedie, jako drama by byl film lepši. Co už, čtyry hvězdy taky neni malo, ne? Pyčo (28.08.2008)

Sympatické a výrazné herecké výkony, sympatický film, na který jen tak nezapomenete (zvláště pokud znáte Ostravu). Škoda úplně nesmyslného závěru, který všechno předchozí těžce sráží: parta ostravsko-slovenských robotníků by takto na veřejnosti, navíc ve dne, nikdá neskákala, to mi věřte. A za střízliva už vůbec ne. (19.02.2009)

Pokaždé mě potěší, když ve filmu vidím místa, které dobře znám. A tady se mi to splnilo mírou vrchovatou. Chodím stejnými ulicemi, jezdím stejnou tramvají a hlavně iv pro mě nejmalebnějším městě u nás. V Ostravě. V městě, které když tě chytí, tak už nepustí. Jen město ovšem film nezachrání. Ne že by byl příběh čtyř nezaměstnaných dělníků nezajímavý, to ani ne, ale spíše spěje jen tak odnikud nikam. (19.06.2006)

Tvorba Martina Šulíka patří s těch porevolučních k těm zdaleka nejsympatičtějším. Od citlivého Slováka lze vycítit upřímnou snahu, on žádné umělé stereotypy nevytváří, byť se konkrétně zde nechává inspirovat tou nejtradičnější realitou prost vzruchu a vizuální představivosti. To dobré ale je, že k těm opakujícím se tragikomickým formulkám od převažující většiny umělecky bezradných fušerů přidává i dávku nezodpovězených otázek. Žádné fňuky, ale dosti tvrdé hledání podstaty. Jeho postavy navíc skutečně dýchají životem, žádný Macháčkovský typ tvorby na tělo, věřím, že Šulík odsledoval i detaily gest od reálných osob. K tomu samotnému principu kladení dotazů - Šulík rozhodně není mudrc, všechno se rozvíjí v rovině náznaků. Ani postavy si své peripetie do závěrečných titulků nemůžou zcela vyřešit, protože to prostě nejde. Život jde dál a rázný řez je jen v pohádkách. Přesto jsem měl s posledního závěru příjemný pocit spokojenosti, minimálním prostředkem v něm Šulík lidsky a věrohodně ukázal, o co v životě jde. Pro mě osobně jedna z českých špiček. (10.05.2010)

Ač jsem žena, film se mi líbil. Hned vám vysvětlím proč. On sice spíše ukazoval svět mužů, protože hlavními hrdiny byli čtyři muži, ale mi to teda nevadí, navíc mu dávám velké plus, protože v kraji, o kterém byl film, žiju a musím říct, že se filmařům podařilo vykreslit problémy a dobu, místa, postavy a děj přesně tak, jak to tady prostě je. To se mi líbilo. Holt život tu máme krušný, páč Praha je daleko a jsme pro ně spíše daleká cizina, ale žije se tu krásně. Takže film dostává body především za dobré herce a bezvadné vykreslení realističnosti našeho kraje a "Ostravy černe, děvuchy věrne". (05.12.2013)