Sluneční stát

Nemám rád filmy slovenského režiséra Martina Šulíka. Posmešne som si ho prekrstil zo Šulíka na Šulína. Pretože točí samé kokotiny. Post hippiesácke čurácke kokotiny. Jediný jeho film, ktorým ma dokázal aspoň trocha zaujať bol snímok, ktorý zrežíroval v roku 2005. "Slnečný štát alebo hrdinovia robotníckej triedy" je dosť drsná sociálna dráma o štyroch kamarátoch, ktorí sa rozhodli, že budú spolu podnikať. No nedopadne to podľa ich očakávania. Je to neveselá realistická tragikomédia. *** (03.04.2018)

Velmi dobrý česko-slovenský film, ve kterém excelují jak známé (nesmlouvavý Igor Bareš, usměvavý Oldřich Navrátil nebo Petra Špalková), tak i méně známé (především ústřední slovenské duo Ivan Martinka a Ľubo Kostelný) tváře. Martin Šulík natočil citlivý film z prostředí Ostravska, jehož výborný námět umocňují již zmínění herci. A co je důležité..celý snímek, ač vážný, nepostrádá tragikomiku. "Víte, co mi řekl před celou třídou? Že sem kokot. A jak já sem před nima vypadal? Jako kokot." (15.01.2007)

Čím mě Sluneční stát (co má mimochodem znamenat ten název?) zaujal bylo to, že jsem po dlouhé době měl v kině pocit, že na plátně nesleduji filmové postavy, ale obyčejné lidi. Dalším sympatickým plusem je určitě fakt, že Šulík netlačí na pilu a zajímá se o své hrdiny nikoli v nějaké vyhrocené situaci (až na krádež náklaďáku), ale v pekle běžných dní, plných bezvýchodnosti a smutku. Humor je přirozený, není tu stopy po hláškování ve stylu mnoha současných českých filmů. Herecké výkony i kamera odpovídají dokumentárnějšímu pojetí. Sympaticky neokázalý film se zajímavými postavami - myslím, že Sluneční stát toho může vnímavému divákovi nabídnout docela dost. (24.05.2005)

Film je drobátko depresívní, jelikož popisuje partu kamarádů na severu Moravy, bez práze a větších perspektiv. Každý má svůj boj o existenci a jediné co je drží nad vodou je to vzájemné kamarádství. Navzdory občasným rozepřím. Film je typický "nezávislák", jak by z oka vypadl Americkému nezávislému létu. Takže vše v duchu "naděje umírá poslední". Herecké výkony přesvědčivé, přesto jako celek nepřesvědčí. Velkým odpočinkem je ovšem absence product placementu, který dnes úplně všude, až jsme si na něj zcela zvykli. Tady není vůbec a je to nádhera! 60% (03.11.2013)

Martin Šulík se od dob magického realismu své Záhrady či Krajinky umělecky posunul k realismu skutečnému a s důrazem na sociální rozměr svého filmu natočil snímek s aluzí na známý utopistický spis Tommaso Campanelly Sluneční stát. Šulíkův název je však dokonalou negací významu filosofického spisu - sociálně spravedlivý stát ležící na rovníku je pravým opakem světa Šulíkova snímku. Film nejvíce připomíná britské sociálně laděné tragikomedie, ona již sama mediální tvář Ostravy je bližší anglickým dělnickým čtvrtím v Liverpoolu či jiném dělnickém městě než ,,typicky" českému prostředí. Šulík také originálně dynamizoval svůj snímek jakýmisi industriálními intermezzy, které podmalované neuroticky působící hudbou vyvolávají zvláštní tlak na diváka. Sluneční stát je osobitou reflexí existenční nejistoty a špatné sociální situace v Česku stále velice silné nižší třídy, kterou většina českých tvůrců okatě přehlíží. Ústředními postavami je čtveřice kamarádů, kteří zřejmě vytunelováním podniku, kde léta pracovali, přišli o veškeré sociální jistoty, které po léta (komunismu) měli. I přes rázovité charaktery je divák nucen s touto čtveřicí sympatizovat, jejich osudy modelují reálné životné peripetie velmi autenticky. Martin Šulík se nebojí rozbít ústřední dějovou linii a spíše figurkaří, množství postav tak ale přispívá k rozmanitosti příběhů... Nestává se často, že film popisuje realitu, kterou víceméně vidím kolem sebe, Šulíkův Sluneční stát to dokázal. Česko nejsou jen satelitní městečka, ale i podnájmy a vybydlené paneláky...žijeme stále v Šulíkově Slunečním státě...ten Campanellův je v nedohlednu... Podobné filmy: Odpískáno, Do naha!, Billy Elliot (23.07.2008)