Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí

Obyčejné dialogy obyčejných lidí žijících obyčejné životy na obyčejném nádraží v obyčejném městě = přijemný český film který přináší zase něco jiného. Nevím ani vlastně proč, ale české filmy moc nemusím - možná kvůli tomu že mi v nich přijdou vždy ti samí herci a podobné příběhy...Je zvláštní, že dva z posledních českých filmů, ktré mě zaujaly, se odehrávaly na železnici (krom tohoto ještě Hlídač č. 47). (08.11.2009)

Tenhle film musím pochválit. Tedy z pohledu televizního diváka, do kina bych na to přece jen asi nevyrazil. Největším kladem filmu je, že přesně zná své možnosti a netrpí přehnanými ambicemi. Herci - neherci jsou většinou zcela přirození, i když samozřejmě o nějakých velkých hereckých výkonech se mluvit nedá, scénárista jim však napsal dialogy přímo do huby. Je to autentický, poetický film, i když vcelku o ničem. Mě to stačí. (03.11.2008)

Těšil jsem se na film s Jaroslavem Duškem, jehož jako herce mám opravdu rád. Ale tento film o "skutečných" lidech je neskutečná nuda a oničemovina. Jediné, co podal tento film opravdu realisticky, je pracovní nasazení "modré armády", neboli to, že na dráze se dělá h***o a ještě odboráři stávkují za nadstandardní platy. (11.02.2016)

To je takovej smutek, když lidé neumí ocenit kvalitu a jdou jen po povrchu a velebí kýče. Tenhle film, který úplně zapadl je po formální stránce skvělý. Obrazově nádherný, dialogy vytříbené a to prostředí je neskutečně fotogenické. Režie je mistrná a hraje si s obrazem, zvukem, všedností. To není jen tak něco, ti pánové ví ce dělají, jako to dělal Felini, Forman či Bergman. Možná na začátku pár pitomců dalo tomu filmu nálepku odpad a pak už se nikdo nesnažil pochopit, o co jde. Proboha, jsme v Čechách a tady jsme tohle dokázali pochopit. Papoušek by byl nadšenej. (12.02.2016)

Další z řady pseudohumorných, pseudoobjevných, pseudonezávislých pseudotragikomedií, které se povětšinou vyznačují stupidním scénářem, pravděpodobně napsaným někde o přestávce nebo na zastávce, hrstkou známějších a hromadou neznámých herců, leckdy amatérských, vždy však uboze hrajících, a nezměrným sebevědomím autorů. Tento film je králem. Jediné, co v něm má jakousi kvalitu je závěrečná píseň Mikiho Volka, který si tu tu jednu * zaslouží. (29.05.2007)