Šílení

Zvláštní, zajímavé, bizardní, jedním slovem "šílené". Švankmajer postupně přivádí na plátno dva extrémy; volnomyšlenkovou neznabožskou kulturu vedenou výborným Janem Třískou, ve které má právo každý dělat si, co chce, aniž by ho čekal trest, a až diktátorsky tvrdý režim, ve kterém i za sebemenší odkročení od řádu existuje soubor děsivých terapií (od "pouhého" zmlácení, přes vyřezání jazyka a očí až po nejstrašnější terapii číslo 13). A do toho všeho vám tam každých 5 minut skáče maso. Leze po žebříku, souloží, mele se na mlýnku, snaží se dostat z obalů na pultech obchodů. Zdá se vám to ujeté? Takový ten film prostě je. (08.01.2008)

Zajímavý námět a nechutný horor. Co také čekat od Jana Švankmajera, poněvadž všechna jeho díla jsou výjimečná. Dobré herecký výkony, ale naprosto excelentní od Pavla Lišky, který roli zvládl dokonale. Dá se naprosto pochopit, že toto dílo nemohlo sednout všem lidem, ale milovníci Švankmajera a hlavně originality, budou nadšeni. Těmto lidem doporučuji, ale ostatním radši ne... 7/10 = 75% (17.05.2012)

Nekompromisní režisérský diktát aneb Švankmajer na plný plyn...masitě šílený. Úchvatně temná záplava zvráceného absurdna, tedy našeho "bláznivého" světa, dnes, včera, před šesti sty lety...zde ovšem bez jakéhokoli obalu. Máme možnost zhlédnout umělecký underground (i když sám mistr toto za umění nepovažuje...což si ovšem může dovolit pouze on) oslavující absolutní svobodu a zároveň nekompromisně připomínající její pomíjivost, neb tak nedokonalá a slabá bytost, jakou člověk bez pochyby je, pro ni musí nejdříve trpět. Jan Švankmajer jako geniální umělec a Jan Tříska v herecké euforii zaslouží celosvětový respekt a ocenění. AAAAHAA HA HA HA HAAA!!!! (07.04.2012)

Obdiv ke krátkým animovaným filmům Jana Švankmajera předurčil, abych se s každým novým celovečerním a hraným filmem jeho tvorbě stále více vzdaloval. S tímto předsudkem jsem na Šílení čekal. Před projekcí producent (!) začal několika klišé, kterými diváky poučil, že "o filmech se nemluví, na filmy se dívá" a skutečně toho mnoho nepověděl, nicméně nezapomněl diváky dvakrát neskromně upozornit, že "film není jednoduchý, tedy ať je divák bedlivý". Však také režisér v úvodní sekvenci film sám představuje, pohovoří o inspiraci, nabízí orientaci. Film samotný nevybočuje ani neposunuje jeho tvorbu, přesto nelze mluvit o režisérově (předpokládané) vyčerpanosti. Animované variace s masem a dalšími pochutinami (B. Glaser), jsou však již vzhledem k jejich četnosti v předchozích filmech zoufale neobjevné a fungují jen jako vizuální dějové předěly zvyšující napětí, výtvarně nudí. Stylizace Pavla Lišky, oblepeného všemožnými nálepkami jeho předchozích postav, zatížena jeho typicky nesrozumitelnou artikulací a nedramatickou deklamací, svým (programovým?) naturalismem narušuje jinak sourodý herecký tým Martina Huby, Jaroslava Duška a zvláště (herecky) vyzrálého Jana Třísky. Především de Sade, který Třískou promlouvá provokativními monology, dovršenými obřady rozkoše, nenormálnosti a výsměchu křesťanství, je hlavním aktérem obrazu společnosti, kde šílené léčí šílenci nebo lékaři ještě šílenější a Foucaultovy Dějiny šílenství ještě zdaleka nejsou (a nemohou být) uzavřeny. (02.08.2006)

Především chci znegovat gusmana : ony animace se zdají samoúčelné až do chvíle, kdy příjde poslední z nich a přinese pointu a myšlenku celého filmu. A jeká že to je ? NENECHAT SE ZPRCOVAT TÍM NAŠÍM ŠÍLENÝM SVĚTEM A PROMĚNIT SE V BEZVLÁDNÝ KUS MASA VE SVĚRACÍ KAZAJCE VLASTNÍ SLEPOTY ! A jinak k filmu : Snad předčil i Slámovo Štěstí, snad by se dal považovat za nejlepší film za posledních dvacet let - a to nejen u nás, ale možná i v celém světě. Opravdu si nevzpomínám, který z filmů posledních let by byl tak silný a technicky i obsahově dokonalý jako Šílení. Děkujeme, pane Švankmajere. Český film pomalu vstává z mrtvých. (30.11.2005)