Interview podle van Gogha

Film o rozhovoru dvou lidí. Novinář, kterej by stokrát radši byl u pádu vlády, musí udělat rozhovor se silikonovou filmovou hvězdou. Je víc než jasný, že je z toho pořádně otrávenej. Ona přijede o hodinu později, on jak se ukáže, se na rozhovor nijak nepřipravil – začíná to pěkně. Začátek filmu je v pohodě, pak ale, asi v druhé třetině, zajímavost filmu upadá a navíc titulní postavy začnou občas z pusy vypouštět nepříliš věrohodný bláboly. Navíc to chílema působí až afektovaně. Naštěstí závěr vše napraví, kupodivu to má poentu. Pořád jsem si říkal, jak to skončí, jestli smířlivě, nebo jestli jeden druhýho přechčije, a jestli tak kdo koho. Je dobře, že jsem závěr neodhadl. Jak to dopadlo říkat nebudu, ale překvapil, čekal jsem trochu něco jinýho. (24.07.2010)

Celých 85 minut jsem sledovala emocemi nabitý souboj mezi rozmazlenou, namyšlenou sexbombou se silikonovým zevnějškem a seriózním, inteligentním, citlivým novinářem. Hádky se střídaly se smírem a lichotkami, chvíli měl navrch jeden, chvíli druhý. Nikdy ale nebylo pochyb o tom, komu fandit. A pak přišlo posledních pár minut filmu a všechno bylo jinak. Jednoznačně intenzivní zážitek se šokujícím závěrem a skvělými hereckými výkony. (12.09.2007)

Dialog, ve kterém pro upřímnost a pravdu není místo. Vcelku originální konverzačka, která dosti cynickýma očima ukazuje střed novináře a celebrity. Divák se vlastně po celou dobu filmu snaží stále znovu a znovu odhalovat stav situace a hledá pravdu, pokud v ní vůbec ještě věří. Když už si pak myslíte, že alespoň trochu víte jak jste na tom, přijde konec a ten celou tu hru na kočku a na myš dokoná. A i když se mi úplně nezamlouval, bez něj by bylo vyznění filmu úplně odlišné a vlastně by vůbec nesdělilo to, co mělo. 8/10 (20.05.2014)

Stret politického novinára a silikónovej herečky je zároveň stretom dvoch úplne odlišných svetov, ktoré sebou opovrhujú no napriek tomu k sebe čosi cítia. Digitálna kamera v takýchto a podobných nezávislých dielkach vynikne lepšie a účelnejšie než experimentovanie s ňou v nejakých mainstreamovejších filmoch. Theo van Gogh mal/má na konte skvelý počin, ktorému k stiesnenej atmosfére dopomohli výborní herci a už spomínaný digitál (ktorý by sa hodil aj do Buscemiho remaku). 80% (23.07.2010)

Kedže som videl prv Buscemiho modifikáciu, porovnáme si to spätne a iba v krátkosti. "Interview podľa van Gogha" je neviazanejšie jak prejavom lepšie hrajúcej Katje Schuurman, tak nadviazaním celého kontaktu dvoch osobnostne rozladených individualít. Oproti remaku má však docela pokašlané rozuzlenie, ktoré trpí umelohmotnosťou a preto je jednoznačne slabšie. Vždy túžim byť aspoň trošilinku nestranný a občas sa mi to aj darí, ale tentokrát to nepôjde, Theo van Gogh si ma aj napriek koncovému kixu získal o kúštik viac. (09.12.2011)