Její případ

Josey má jedinou chybu - že je bez chyby a že kumulace mužů, kteří jí ubližují, mi trochu zavání - učitel, otec, manžel, syn, spolužák, kolegové. Ale budiž. Niki Caro ukázala na problém, který nespočívá v rozmazlenosti a nedostatku smyslu pro humor. Každý(-á) má hranici toho, co vydrží, jinde a nikdo nemá právo posměchem, ponižováním a agresivitou opakovaně zkoušet kde. Charlize už je dávno mimo role přicmrndávaček hlavním hvězdám, teď je ona tou "stár". Frances McDormand a Sean Bean mi tady nebyli ničím menším. (22.05.2006)

Jasně, většina chlapů jsou nechutný prasata a ženský zase utlačovaný chudinky. A dál? (Nechápejte mě špatně, Její případ je v zásadě dobrý film, jen je na můj vkus až příliš průhledný ve svém sdělení a působení na divákovy city, zásluhou čehož pak i jisté snahy o komplexnost vyznívají víceméně naprázdno.) 60 - 70 % (07.12.2009)

K naprosté dokonalosti schází snad jen více scén s vypulírovanou Charlize. A teď zase chvíli vážně. Jako film dobré, ale vadila mi jinak opěvovaná kamera. Což o to, sama o sobě je sice pěkná, ale v podobném druhu filmu chci, aby mě semkla s hlavní hrdinkou a ne aby na sebe strhávala pozornost a stále si někde poletovala nad stráněmi, lesy či minnesotskou industriální krajinou. Ovšem je to naprostý detail v porovnání s tím jak moc aktivně mě štval úděsně pohollywoodštěný (aka "zkýčovatělý") scénář. Ve výsledku to s tou slavnou kauzou nemá společného takřka vůbec nic. Přežít se to dá vlastně jedině díky hercům. Respektive herečkám, abych byl korektní a nebyl místními uživatelkami ocejchován jako šovinistické macho prase. (08.04.2008)

Ano, tak tomu se říká emancipace, jít pracovat do dolů (tímhle vždycky argumentuji, když jsem nařčena z feminismu, že takhle si to představuji). Bohužel tohle dílo diskriminaci neřeší, tedy zaměstnaneckou, platovou ... Hrdinka tohohle filmu jde pracovat do dolů z ryze praktického důvodu, jen aby dostala vyšší výdělek, protože se nachází v tísnivé sociální situaci, ne proto, aby ukázala, že na to prostě má. Nu což v roce 1989, uznávám, to je dost pokrokové až odvážné. Film se stáčí jiným směrem ... snaží se řešit sexuální obtěžování (nebo snad sexuálně zabarvenou šikanu) na pracovišti, což je určitě úmysl vznešený, nicméně v podání tohohle dílka však čistě průměrný. Nedočkáme se vypjatých psychologických scén, nýbrž sledu dojemně ohraných situací, které jsou sice pěkně odehrané (překvapivě silnou hereckou sestavou), ve výsledku je však film jen utahaně bezobsažný. Je to dáno tím, že se snaží být až příliš vstřícný, není na pochopení v podstatě vůbec náročný, nesnaží se osvětlit precedent, který si hornice vysoudily. Je to jen průměrné rodinné drama zasazené do netradičních reálií, které je v první hodině koukatelné -to si ještě k hrdinkám a hrdinům dokážete najít cestičku- ale s přibývajícím časem vám začnou být docela lhostejní, protože se děj cyklicky opakuje (šikana, soud, rodina) a k ničemu pořádnému nespěje. Myslela jsem, že uvidím parádní soudní drama, nebo alespoň náznak psychologického dramatu, výsledkem je melodramatický skoro-kýč. Který hodnotím tak vysoko jen díky hereckým výkonům a díky mé nostalgii po pořádné feministické masáži :-o, ne to byl jen vtip. (27.10.2006)

Charlize Theron je neskutečně talentovaná a krásná herečka a kdo ví, kde by tenhle film byl bez ní. Jako většina podobných filmů, kde se prolínají roviny z minulosti a ze soudní síně, to i tady spěje k očekávanému konci. Sice mě to nijak emociálně nesejmulo, ale musela jsem obdivovat houževnatost Charlize a navíc byly některé scény opravdu hodně, hodně silné. Hlavně ta s tím záchodem teda. Škoda jen zřejmé šablonovitosti vývoje příběhu. Myslím ale, že co se snažila režisérka svým filmem říct, se jí povedlo beze zbytku. (16.02.2011)