Bojovník

"Zasral jsem si gatě. Bylo to dvaceticentimetrový hovno ve tvaru zvonu. Hodně tvrdý, až zbytečně moc." V poslední době tak nějak zjišťuju, že můj mladistvý hlad po nezávislých inteligentních klubových filmech silně vyprchal a můj vkus se tlačí čím dál tím víc k zábavnému béčku, nedej bože dokonce k bezduchému mainstreamu:). Bohužel/bohudík, Johny Depp v roce 1997 zrovna do podobné sorty nezávislých intelektuálů patřil a ve stejném roce také v tomto směru dosáhnul svého vrcholu, když se rozhodnul sám posadit na režisérskou židli. Příběh Bojovníka si pohrává s klasickým faustovským tématem. Zoufalý hrdina (Depp) upíše svou duši (tělo) ďáblu (pracháč Brando) a my sledujeme jak využije lhůtu, která mu do doby splacení dluhu zbývá. Není to sice špatné, ale je to hodně pomalé a taky nudné. Pokud máte podobné nezávislé filmy rádi, klidně si hvězdu nebo dvě přidejte, takhle ty tři ale myslím docela sedí. (17.08.2007)

Měl jsem asi zastřené oči a slechy, ale od niterného rozhovoru o smrti v podzemním "pekle" mefistofelského Branda jsem film sledoval v přesvědčení, že Raphael svádí vnitřní boj, zda vykonat zvrácenou choutku řízené vraždy na Brandovi (a stát se nájemným vrahem), nikoliv na umučení jeho samotného. Tak jasné to bylo. Asi mám nemohoucí staříky na kolečkových křeslech spojeny s touhou po vlastní smrti, proto mne to jasné pojmenování celého obětování úplně vyrazilo dech. Depp z režijního pohledu trefil táhlou pomalost americké polopouště jihozápadu. Zrezivělý zmar jen místy probleskne obrázek štěstí. Kultura chudoby. Faustovská volba bez sobeckého cíle. Nenápadný snímek. O to větší plody. (26.12.2007)

Asi nejsilnější tři hvězdy, které jsem tu dal. Depp natočil velmi solidní film, který má zpočátku velmi příjemnou hypnotickou atmosféru. Podává až surrealistické obrazy ze života chudých. Marlon Brando tu vystoupí pouze na pár minut, ale jeho scéna je nezapomenutelná a troufám si tvrdit, že kdyby měl Brando více prostoru, pravděpodobně by zabodoval u Oscarů. Nicméně snímek se ke konci rozpadá, některé scény jsou až moc dlouhé a konec zavání lehkým patetismem. Takže skvělý námět, který ale bohužel nemůže unést 123 minut dlouhý film. (03.05.2007)

To, co dává Bojovníkovi ten pozoruhodný punc výjimečnosti je jeho depresivní atmosféra. Nebo spíše depresivní charakter, chcete-li. Smutná bezvýchodnost celé situace tu doslova sálá z každého „papírového“, indiánského příbytku víc, než může zdravý člověk v závěru unést. A až vám na konci dojde, že „on to vlastně musel udělat“, dvakrát příjemný pocity z toho rozhodně mít nebudete, ale bude to zážitek neuvěřitelně silnej. A Johnny Depp? Ten už pro mě bude, míněno se vší vážností a pokorou, navždy prostě jen Bojovník (17.12.2005)

Ačkoliv je hlavním tématem sebeobětování pro blaho druhejch, asi se mě to emocionálně nedotklo tak, jak by mělo. Rozhodně to v Deppově podání (a teď myslim Deppa jakožto režiséra) nebylo na 123 minut. To natahování bolelo a bylo zbytečný. Že žil Rafael v chudobnym slumu a že tam za velký prachy postavil kolotoč jsou asi jediný dvě věci, který mi utkvěj v hlavě, zbytek byl dost mdlej a nezajímavej. Depp jako herec ale nezklamal a prakticky si tu one-man show odtáhnul na bedrech úplně celou sám. Father Stratton: "You sold your soul!" Raphael: "No, father, I sold my body. Like a whore." (30.01.2013)