Ostrov v ohni

Marlon Brando a další jeho důkaz "pouhému" lidstvu o jeho výjimečnosti. Ostrov v ohni není jednoduchý snímek tématem ani provedením. Stáří okolo 40ceti let se podepsalo na mnohém, ale jen těžko si představím, jak tento zajímavý film natočit lépe. Příběh začíná osudovým setkáním, které vede ke kolotoči událostí plánovaných a očekávaných, aby se v druhé půlce hlavní postava po několika letech vrátila na místo činu s novými (jinými) zájmy a uzavřela kruh svého osudu. Velký vliv na snímek má jistě režisér, který všechny reálie představuje velmi věrohodně a realisticky a stejně tak se chová i ke svým postavám. Snímek nemá strhující tempo, ale 112 minut je dobře zvolená délka pro film, v kterém je akce minimum a jde tu spíše o vyšší princip a sledování celé "kolonizační války " na malém ostrovu Queimadu. Nejen díky Brandovi a jeho výkonu stojí Ostrov v ohni za shlédnutí, ale divák si musí uvědomit, že kouká na jiný film než dneska potkává na každém kroku. A já se ptám, kde je ta pravá civilizace? (29.09.2009)

Walker prichádza, vidí a víťazí. I keď hodnota jeho víťazstva je veľmi otázna. Veľmi sugestívne a bez prikrášlení nakrútený Pontecorvov film, kde si dal Brando na stvárnení svojej úlohy obzvlášť záležať. Sledovať udalosti dávnych časov z dnešného uhla pohľadu nie je jednoduché. Z filmu cítiť, že na Antilách v 19. storočí a kdekoľvek inde na svete bol pojem ako rasizmus absolútne mimo, človekom bol skrátka iba beloch a ak si to mysleli ako Portugalci, tak Angličania a aj iné národy, tak nie je úplne jednoduché súdiť aj takého slizkého Walkera, ako predstaviteľa celej mašinérie. Vlastne ak dnes vidíme, že sa metódy nezmenili aj napriek tomu, že ľudí nedelíme nad nadľudí a podľudí, tak je súčasná situácia ešte smutnejšia. (21.04.2017)

Živočišný Marlon Brando a námět černošské revoluce, tak příznačné pro 60. léta v USA. Sám Brando byl v osobním životě revolucionář bojující za práva černochů a původních Američanů (indiánů), takže je zajímavé ho pozorovat ve filmu, kde si vyšvihne roli arogantního manipulátora chodícího přes mrtvoly, jenž právě černochy využívá pouze jako prostředek k naplnění skrytých imperiálních zájmů své země. Právě zajímavá paralela mezi postavou Walkera a civilním Brandem (arogance) a zároveň jejich protipóly (lhostejný vypočítavý přístup X aktivista), udělaly tento film alespoň v něčem fascinující. Brando zkrátka podal vynikající výkon a sám v době vzniku prohlásil, že byl ten nejlepší v jeho kariéře. Návštěvnost v kinech byla ovšem katastrofální a není se čemu divit. Když si odmyslíte výkon hlavního představitele, zbude vám jen rozvleklá, impotentní nuda plná zdlouhavých scén, navíc bez sebemenší akce, že pokud by zde nehrál právě Brando a charismatem nerozsekával i ortodoxní heterosexuály, ten film skončí zapomenut v propadlišti dějin. 50% (12.07.2013)

"Pokud svobodu jen tak dostanete, není to svoboda. Svoboda je totiž něco, co si musíte vzít sám." Nemám žaludek rozpoutat revoluci kdekoli na světě, slíznout její plody a následně ji zkusit porazit. Sir Walker na to žaludek má a to je dobře. Jeho cynismus a pragmatismus je totiž dokonalej, i když trošku hnusnej. Jeho ekonomickej pohled na volbu mezi manželkou a prostitutkou je geniální, ale pro mne přišla dobrá rada příliš pozdě. A jelikož jsem ve škole chyběl na hodinách rasismu, tak mne zaujal názor, že cokoli řekne bílej člověk, je pravda. Dobře to měli anglický a portugalský kluci na těch plantážích zařízený. Jen mě mrzí, že kvůli tomu teď musíme koukat na klečící fotbalisty. (11.11.2021)

Malinko mi to přišlo nevěrohodné, ale Marion Brando byl jako vždy famózní. Kolonizační válka Britské koruny na ostrově s cukrovou třtinou, kde zájmy Královské společnosti pro obchodování s cukrem hájí její vyslanec. A ten vlastně sám stvoří odpor domorodců proti nadvládě, který vyústí v místní válku. (27.02.2015)