Režie:
George CukorScénář:
Donald Ogden StewartKamera:
Robert H. PlanckHudba:
Bronislau KaperHrají:
Joan Crawford, Melvyn Douglas, Conrad Veidt, Osa Massen, Reginald Owen, Albert Bassermann, Marjorie Main, Donald Meek, Connie Gilchrist, Charles Quigley (více)Obsahy(1)
Anna Holm (Joan Crawford) měla v životě smůlu. Když jí bylo pět let, její otec alkoholik založil v domě požár, jemuž padl za oběť, Annu se podařilo zachránit, ale po zbytek života měla na obličeji památku na tuto událost. Okolí na ni hledělo s odporem, následkem čehož se uzavřela do sebe a rozhodla se proti okolí bojovat. Protože nemohla získat žádnou práci, dala se na vydírání. Na povrchu chladná a bojovná, uvnitř ale touží po životě normální ženy, která by mohla založit rodinu. Překvapením je pro ni chování záhadného Torstena Barringa (Condar Veidt), který k ní přistupuje jinak než ostatní, nehledí na ni s odporem, naopak ji chce za svého partnera. Její život se zcela promění po setkání s doktorem Gustafem Segertem (Melvyn Douglas), který jí nabídne operaci, po níž by mohla vypadat jako ostatní krásné ženy. (fleurette)
(více)Videa (1)
Recenze (9)
Joan, ikona hollywoodu, a jedna z nejkrasnejsich herecek vsech dob, ve spickovem thrilleru (zenskem nioru?) s radou vtipnych mist a zadnym hloupym. Uzasnu nadale nad krasou teto pani, a reknu to asi takhle - i s tou spalenou pulkou obliceje je krasnejsi nez vetsina tech co potkavam na ulici. :-) Radost pokoukat, krasny film. P.S.: jedna se o remake puvodniho, o tri roky starsiho filmu s Ingrid Bergmanovou. ()
Co z tohohle dějově ne moc zajímavého filmu udělalo opravdu epickou věc? Výborně zahraná hlavní role, ale hlavně Conrad Veidt, který byl naprosto ohromující a jeho postava by se opravdu dala shrnout jako Lucifer in a tuxedo (jak sám kdysi prohlásil), ale upravila bych to na Lucifer in a tuxedo, který vyslovuje božská německá R v angličtině. No prostě epic. ()
Žena se zafačovanou hlavou nervózně svírá opěradlo křesla a nasucho polyká. Plastický chirurg ji pomalu a s neproniknutelnou tváří zbauje obvazů po operaci, která má rozhodnout, zda "stvořil svou Galateu nebo svého Frankensteina"... Brilantně sestříhaná scéna, jejíž vyústění samozřejmě neprozradím, mi asi nadlouho uvízne v paměti. George Cukora mám zafixovaného spíš jako režiséra frivolních komedií a muzikálů, ale Tvář ženy je mnohem realističtější, řekl bych pragmatičtější film s kriminální zápletkou. Vyskytuje-li se v něm něco romantického, je to romantické psychologicky uvěřitelným a nekoketním způsobem. Zpočátku film vypadá na soudní drama. Joan Crawford, s krempou klobouku sklopenou přes půl tváře, je předvedena k soudu kvůli obvinění z vraždy. Soudní přelíčení je ale jen rámcovým příběhem pro sérii retrospektivních dějů. Protože je každý z nich dramatizovanou výpovědí obžalované nebo některého svědka, může a nemusí se jednat o nespolehlivé vypravěče a filmu to dodává žádoucí pocit nejistoty, kudy se příběh ubere v příštích minutách. Daní za tento postup je tu a tam jistá nepřehlednost a také kolísavost tempa vyprávění. Joan Crawford, jak se hned zkraje ukáže, pod krempou klobouku skrývá znetvořenou půlku tváře - příčinu veškerého jednání její zlomené a frustrované postavy. Herečka, proslulá určitou mimickou a gestickou okázalostí, kterou Hollywooďané laskavě nazývají "bigger than life", větší než život, hraje nevídaně střídmě. Oči (exaktně vzato jedno oko, nekryté kloboukem), svrchní tóny řeči a těkavé pohyby nervózních rukou jí v tomto filmu vystačí k vyjádření všeho, co jindy a jinde řešila rozmáchlými gesty, expresivní mimikou a házením hlavou. Bezpochyby je to její nejlepší kreace, jakou jsem viděl, v možná zbytečně dlouhém, ale vysoce nadprůměrném filmu. 80% ()
Všechny thrillery mají společný problém v tom, že expozice příběhu bývá málokdy zajímavá a stejně tak bývá často neúměrně dlouhá, takže na vlastní "thriller" nezbude moc času, byť by byl sebelepší. V Tváři ženy je tomu naopak. Expozice nám nabídne neokoukanou, dramatickou postavu zahořklé ženy s vadou v obličeji, navíc v podobě Crawfordové, jejíž kreace je prostě dechberoucí. Kdykoliv se objeví, sevře se mi hrdlo. Má oblíbená scéna je přistižení Crawfordové v domě lékaře. Problém paradoxně nastane v momentě, kdy dojde na "thriller", který svou tuctovější zápletkou a volnějším tempem zkrátka nedokáže předchozí sekvenci vyvážit. Přesto ale ve mně zůstal pocit z čehosi mimořádného. --- Joan nedostala nominaci na Oscara kvůli vnitřní politice MGM a byl to jeden z důvodů, proč studio v roce 1943 opustila. ()
Celý príbeh je v podstate súdnou rekonštrukciou prípadu vraždy a obvinenou je mladá žena. Nikdy to nemala v živote ľahké, jej pravá strana tváre je poznamenaná hroznou tragédiou z detstva, ale jazvy na duši sú vážnejšie ako tie telesné. Svedkovia, aj ona samotná, nám rozprávajú svoj príbeh, výpoveď, a divákovi sa postupne odkrývajú tajomstvá prípadu. George Cukor je výborný režisér a dokázal vo svojom filme skĺbiť thriller s psychológiou. Vytvoril kompaktný fungujúci celok a pomohli mu k tomu aj herci. Mna osobne zaujal najviac diabolský manipulátor Conrad Veidt v úlohe Torstena. ()
Galerie (30)
Zajímavosti (2)
- Režisér George Cukor chcel, aby Annin recitál životného príbehu pôsobil únavne, a tak nechal herečku opakovať násobilku znova a znova, až kým nezískal monotónny tón, ktorý hľadal. Potom spustil kamery. (Reverse01)
- Společnost MGM dlouho usilovala o to, aby hlavní roli, kterou nakonec obsadila Joan Crawford, v tomto filmu hrála Greta Garbo. Ta místo toho přijala jinou nabídku ve filmu Žena dvou tváří (1941). (Pavlínka9)
Reklama