Incident

Kultovní Funny Games Michaela Hanekeho na mě svého času neudělaly valný dojem pro manipulaci ze strany režiséra a uměle zkonstruovaný příběh. Totéž se v té či oné míře dá vytknout celé řadě slavných filmů věnovaných fenoménu násilí, jako je např. britský kousek Mechanický pomeranč. Incident tím ani trochu netrpí, příběh je plně uvěřitelný a vlastně ze života, připomíná např. slavný český snímek Proč. Dvojice malých gaunerů táhne městem, zanechává za sebou strach a protože nenaráží na odpor, dostává stále větší kuráž. V jednom z vozů nočního metra se stane tahle dvojka kumpánů na chvíli neomezenými vládci nad ostatními cestujícími. Incident je civilní, chytře promyšlený a vedle samotného násilí mapuje především reakce obětí a dává jasně najevo, že tak dlouho každý darebák postupuje, dokud ten slušnější ustupuje. Z malých ústupků se můžou postupně stávat velké tragédie a někdy stačí zariskovat a říct Dost. Nadčasový film, řekl bych ne zcela doceněný, protože jde o dobře napsaný a zrežírovaný kousek, který je domyšlený do detailů a má i velmi silné finále. Ta scéna, kdy skupina cestujících jako by v tranzu sedí na lavicích a jen pomalu v rozpacích opouští vůz metra mi utkví nadlouho v paměti. Snímek vůbec netlačí na pilu, aby dosáhl emocionálního účinku, nenechává scénárista za pachateli hromadu mrtvol nebo zmrzačených obětí, bohatě stačí ponižování a zdánlivě neškodné ústrky. Násilí aktivuje i v obětech ty nejhorší lidské vlastnosti a z nočního metra se do tmy vydávají lidé, kteří mají o čem přemýšlet. Celkový dojem: 95 %. (30.12.2012)

Téměř dokonalá psychologická studie, bezohlednosti, arogance, zbabělosti, která by byla úplně dokonalá, kdyby se dvě hlavní postavy nechovaly přehnaně exaltovaně, čímž jejich poloha malinko ztrácí na autentičnosti a vznikají tak místy nelogičnosti. Paradoxně herecké výkony ostatních převyšují oba hlavní představitele, což asi není ani tak vina samotných herců, jako spíše jejich vedení. I tak ale zejména z druhé poloviny filmu běhá i po létech mráz po zádech. (23.02.2013)

Dokonalá ukážka ľahostajnosti voči svojmu okoliu a v podstate aj k samému sebe. Po nevyhnutnom "predstavení" zúčastnených postáv sa film odohráva vo vozni vagóna a nervydrásajúcim sposobom poukazuje na ľudské slabiny. Snímok zaváňa televíznou produkciou, oceňujem však, že sa na nič nehrá, nesúdi a je len na divákovi, čo si z neho odnesie. 4+ (04.10.2014)

Ti z nás, kteří pravidelně jezdí hromadnou dopravou, dávno vědí, že v eM-Há-Déčku nebývá o legraci nouze. Zvlášť jízdy nočními linkami bývají zpravidla příslibem veselého povyražení všeho druhu. Pominu-li zážitky zcela bezvýznamné jako výbuch transformátoru a následný požár kabiny, rvačka vagabundů (ve který jsem jich taky pár slíznul - a bolelo to, jéje), skutečnost, že na vás někdo zničehonic vystartuje a chce vám dát pěstí, nebo že se bezděky stanete svědky veřejné soulože v nočním vlaku pařížského metra, pak mi na mysl vyvstávají i zážitky poněkud extrémnějšího rázu. A ano, souhlasím s Larry Peercem, že lidi jsou zatracený hovada. Pokud se "někomu druhému" začne dít něco nebezpečného, sedí a tupě zírají, jakoby se celkem nic nedělo. Někdo kouká z okna, někdo jen čumí do prázdna, zatímco na dosah ruky jde skutečně o život. Kdybychom bývali nezakročili, nechali by cestující neznámého pána v klidu umřít. Na výzvy "pomožte nám prosím někdo" nepřišla jakákoli reakce. Věru, i tohle jsem v MHD zažil a od té doby mám z tupé masy tak trochu strach. Snímek Incident je proto hodně zajímavou sondou, která je podle mých zkušeností naprosto pravdivá. Předkládá příběh, který postrádá hrdinu a tak se hrdinou vlastně stává sám utlačovatel. Hm... V závěru se pak zabývá otázkou, jestli je hrdinský čin nezbytný, a zda má cenu riskovat vlastní život pro bandu tupých ovcí. Lidí, kteří se nechají terorizovat, lidí, kterým je ukradené terorizování ostatních... Takže ruce nahoru, kdo chce zapíchnout pro bandu srabáckejch sobeckejch asociálů... (07.04.2011)

Dnes už síce tento film žiadne šokové terapie nevyvolá, na druhú stranu ale v sebe obsahuje nadčasové hodnotenie spoločnosti, kde sú jednotlivci zástupcami celých skupín. Nefunkčné partnerstvá, nedostatok peňazí, všeobecná skepsa, ľahostajnosť voči osudom tých, ktorí nám nie sú blízki a tak podobne. Ústrední antagonisti ale pôsobia trochu smiešne, čo zároveň patrí k dobovým výrazovým štandartom. To platí aj o cestujúcich, žena si stále číta knihu, pritom atmosféra hustne a scény sa venujú viac menej vždy, aspoň pred finále, iba konfrontácii oboch gangstríčkov s jednou dvojicou.  Ono by to možno chcelo nejakú modernizáciu, ako by podobná situácia prebiehala v digitálnej ére, možno práve pri vzájomnom porovnávaní by som spätne viac ocenil aj Incident ročník 1967. (01.09.2021)