Cestující v dešti

Atmosférou takový maličko netradiční Colombo ;-) Film si nezakládá na bolestnosti či tragédii - takové brutální přepadení zvládla Marlén vcelku velmi statečně - žádné psychodrama. Tuto francouzskou školu sice nedokážu pojmenovat, nicméně rysy jsou uchopitelné - vyber si zajímavé téma, zajímavou zápletku, zajímavé herce a také pěknou lokalitu a dané ingredience s jistým citem zpracuj ;-) (12.03.2013)

Manýristická režie a ještě manýrističtější hra hlavní hrdinky, připomínající spíše éru němého kino než evropský film 20 let po neorealismu. Byl-li to pokus o umění s ambicemi na psychologismus ústřední postavy (dospívání ženy-dítěte přes macho-chlapy) a atmosféru "suspense" (stav napjatého očekávání, neurčitosti, nejistoty), dopadl nakonec jako klasický americký akční film v ten okamžik, kdy Charles Bronson začal kosit neschopné a hlavně neozbrojené bodyguardy. Jako komedie to bylo dobrý, takže za dvě. (21.10.2012)

Po hodně solidních dvaceti minutách se s nástupem Bronsona na scénu událo něco, co jsem dlouho ve filmu podobnýho žánru nezažil. A to něco je nic. Od té doby se totiž fakt nic nedělo, jenom tlachání o kravinách, který neměli s dějem a zápletkou nic společnýho. V osmdesátejch letech minulýho století to byl možná trhák, ale na mě to působilo jako neskutečně nudná slátanina. A to nemám nic proti starším filmům, spíš naopak, krimi z těchle let mám celkem rád. Toto se ale nedalo. (05.04.2018)

Mám velmi citlivé zívací senzory a ty byly tentokrát v klidu. Což je fajn. I přesto, že člověk nebyl nikterak udýchán přílišnou akčností snímku, nemůžu mu upřít jisté noblesní napětí tak, jak to umí jedině Francouzi. Začátek byl výživný. Tedy alespoň pro mě. Přiznám se, že mě některé scény pobavily, což zjevně neměly, ale to přičítám době, ve které byl film natočen. I když ... kdyby Marlén s Čárlím chtěli, mohli se herecky vyřádit tak nějak celkově víc. Potenciál tady jednoznačně byl. Dále mi tady neseděly samotné vyšetřovací metody pana svalnatého plukovníka a jistá trucovitost Lav Lav. Až moc nevěrohodné, kuňha. No ale jestli to tak pan spisovatel a scénárista v jednom napsal, tak se tak asi lidé někde chovají, no. Ale dobré jinak. Příjemné pokoukání. (07.06.2016)

Další perfektní René Clément, přesně v téhle pomalé, lehce psychedelické poloze ho mám rád. Netlačit na pilu a nechat všechno pozvolna plynout, do toho famózní hudba Francise Laie, skvělá Marléne Jobert a Charles Bronson, atmosféra opuštěného přímořského resortu. Stylově a dějove mix Clémentových filmů LES FELINS (Kočky) a PLEIN SOLEIL (V plném slunci). (08.02.2017)