Závrať naruby

Tento film bohužel trpí čímsi, co bych nazval "vtipová inflace" - Mel Brooks tu vrství jeden fórek na druhý, bez ohledu na jejich kvalitu. (Obdobně je tomu ale i v řadě jiných filmů podobného ražení: stačí si vzpomenout na krimi parodie s Leslie Nielsonem z cyklu Bláznivá střela.) Hlavním problémem většiny gagů je však jejich otrocká doslovnost, spočívající v pouhém přesazování scén, záběrů a postav z Hitchcockových filmů do jiných (absurdních) souvislostí - a tak se je režisér snaží učinit vtipnými, což je bohužel někdy až příliš znát a tak úsměv na rtech, který vyloudíme, je většinou spíš křečovitý. Mel Brooks skutečně natočil lepší filmy. (22.02.2006)

Ďábelsky chytrá komedie, u které jsem měl pocit, že umřu smíchy. Mel Brooks mě tu dokázal přesvědčit, že není jen skvělým režisérem a mistrem ve svém oboru, ale zároveň i skvostným hercem. Role Dr. Richarda Thorndykea mu sedla přímo na tělo a až do samotného konce bylo vidět, že si ji přímo neskonale užívá. Prostě paráda. (09.10.2006)

Na tohle jsem se jako velký Hitchcockův fanoušek koukal trošku s obavami; spojení Brooksovy komiky a Hitchcockova napětí se mi zdálo nemožné. Brooks mě ale neskutečně překvapil a razantně utlumil svůj humor. Vtipné, občas roztomile dementní scény tu jsou (pacient pes), nechybí ani running joke (držím... nedržím). Jsou tu citace i z jiných filmů (trenér z Rockyho, Čelisti z Bondovek, vrchní sestra z Přeletu) a samozřejmě naprosto skvostné a přitom vtipné citace nejslavnějších scén z Psycha, Ptáků či Vertiga. Namísto nonstop humoru je tu ale celkem napínavý příběh, za který by se Hitchcock rozhodně nemusel stydět. Psychiatr s hrůzou z výšek přijíždí do blázince, kde se dějí podivné věci. Doktoři na slovo poslouchají děsivou sestru, poslední primář záhadně zemřel, procento vyléčených se blíží nule... navíc na něj nastraží vraždu. Nemá to nějakou geniální pointu, ale napínavé scény (telefonní budka) i skvostné finále (věž) tu nechybí. Brooks okopíroval (a zparodoval) i různé kamerové fígle (průlety oknem či stěnou :D) a sám si střihl výbornou Sinatrovskou titulní písničku. Mistr byl spokojen, já jsem taky spokojen a dávám silné 4* a překvapivě krimi/thriler roku 1977. (19.06.2023)

Může být parodie zároveň poctou parodovaného díla? V podání Mela Brookse je možné všechno. Závrať dokonale kopíruje režijní styl mistra Hitchcocka a přitom nepřestává být pošahanou taškařicí. Třeba takový průlet skrze sklo, nebo přesná rekonstrukce legendární sprchové scény (akorát s novinami namísto nože) rozesmějí i ty, kteří o Hitchových filmech jenom slyšeli. Mnoho scén však ocení jenom lidé znalí většiny Hitchcockových filmů (a většina zde představuje vskutku úctyhodné číslo). Pro někoho to tedy pravděpodobně bude občas nuda, ale přinejhorším nuda velmi stylově zrežírovaná. 80% (09.10.2006)

S Melem Brooksem, resp. s jeho tvorbou jsem měl, mám a budu mít jeden zásadní problém. Nebohý Mel musel mít v životě smůlu na nechápavé lidi, kterým nestačí naznačit, nasměrovat a naťuknout a tak se naučil ty nebožáky pořádně nakopávat a podávat jim to pěkně po lopatě. Řada jeho vtipů má slušný potenciál, jenže je podává tak přehnaně, že pro mě ztrácejí veškerý půvab. Nedokáže vystihnout tu jemnou linii mezi parodií a křečí. Ale možná je chyba ve mě a tu hranici mám nastavenou příliš vysoko. V Závrati, kde si bere na mušku nebohého Hitchcocka, se ještě drží zpátky a netlačí na pilu tak, jako nedej Bože v Drákulovinách, jenže ani tak to nevytáhnu na výš, než 40 % celkového dojmu. (19.08.2008)