Tajemství slov

Hned na samotném začátku na vás čeká poměrně zajímavý a velmi záhadný úvod. Velmi pozvolna poté divák odkrývá, jaká tajemství skrývají slova hlavních hrdinů. Zejména poté slůvka hlavní hrdinky, která toho prožila podstatně více. Jedinou výtku bych našel pro zhruba střední část filmu, kdy děj plynul pomaleji, než jsem byl schopný akceptovat. Opravdu se v určité části zcela zbytečně neděje vůbec nic. Můžeme se asi jen dohadovat, jestli to byl skutečně autorčin záměr diváka tímto způsobem uspat. V okamžiku, kdy vám nudou pomalu padají oči, následuje velmi silný závěr a obrovské poselství, které se vám zřejmě zabydlí v hlavě na pěkně dlouho. Prostředí ropné plošiny s velmi nízkou hustotou osídlení je úžasné a režisérka s námi nebohými diváky rozjela pěkně intenzivní hru. Jen co je pravda. V určitých částech bohužel vystrkuje růžky velmi nepříjemná nuda. A takových částí není málo. Takže své konečné hodnocení ustálím někde kolem 3 *. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film jsem dostal od uživatelky MireldisYY. (21.12.2015)

Navzdory predem daneho sledu udalosti a takrka nemoznosti se asociovat s postavami dvou lidi, kteri se zblizi na ropne plosine, kde ona ho osetruje po tezke havarii v dusledku pozaru na stanici se nejedna o propadak, ale ani o diru do sveta. Zdimani emoci se nedostavilo a obcasne zbytecne zabery prodluzuji uz tak dlouhy film. 55% (28.03.2008)

V první moment jako bych viděla své pracovní začátky – stejně ponurá, zaprášená železná konstrukce, kde denní rituál velel nejprve ze stolu setřít vrstvu grafitu a následně se pustit do přípravné fáze cílící na každoměsíční mizernou mzdu pro padesátku podobných dříčů. Ocelové monstrum s příznačným názvem ropná plošina tuto dobu silně evokovalo - jedna žena, několik mužů, sugestivní vyprávění a nekonečno mořských hlubin.Nebylo na škodu, když příběh zabředl na jednom místě, protože dialogy byly skvělé a určitě stály i za těch jindy nekonečných stodvacet minut, které se tady převalily rychlostí vlny. (03.11.2014)

Příběh dvou ztrápených duší, které se díky mnoha okolnostem našly v bludišti mezilidských vztahů. Hlavní postavy nejsou ploché ani bezduché loutky odříkávající naučený text. Byli to vlastně dva úplně obyčejní lidé, které můžeme dnes a denně potkávat na ulici. Nejvíce jim pomohlo, že spolu mohli mluvit o téměř obyčejných věcech, které pro ně měly ale zásadní charakter. Film vyžaduje velkou dávku pozornosti a čistou hlavu, aby mohl člověk přemýšlet o tom, co se před ním na obrazovce děje. Pak se možná i stane, že ta zmiňovaná deprese postihne i vás. (27.09.2012)

Tajemství slov, aneb jak hodně mluvit a nic moc nevykecat. [Symptomaticky ženské.] Přestože může představa filmu o konverzaci hluché se slepým nabávat rysů anekdoty, moc se nepobavíme - a když, jen do pláče, jak by řekl Jára Cimrman. Snímek neponechává nic náhodě - počinaje vynikajícím soundtrackem [Byrne, Waits, Antony & The Johnsons a mně dosud neznámé kontinentální subjekty], přes skvělou, osvědčenou volbu jednoty místa a času na fotogenické těžební plošině, po působivou práci s dialogy, slovy, která se derou na povrch příběhu z hloubky, jejíž podobu nám dávají jen tušit, protože stejnou měrou milosrdně zahalují [snad jsem nevykecal pointu]; přesto snímek disponuje explicitními momenty, z nichž vstávají zbytky animálního zasrstění hrůzou. Z ústředního hereckého dua podává přesvědčivější výkon Sarah Polley. Čím dál víc mi připomíná moji kamarádku Marthu a její [Sarah, ne Marty] pomalu odbourávanou izolaci je radost sledovat. (03.01.2013)