Tajemství slov

„Kam letí? Záleží na tom? Vadí jí snad letět nad padesáti tisíci tunami oceli, do kterých denně naráží dvacet osm tisíc vln, někdy i víc? A to je vše? Trávit čas, než tě stráví sám? Je to všechno? Vlny, vlny. Každá jiná.“ Hanna žije velmi systematický, rutinní, asociální ale bezpečný život, A žila by tak i dál, kdyby se neobjevila krátkodobá práce ošetřovatelky… Líbilo se mi už prostředí, v němž skupinka osamělých existencí žila. Ne snad svou estetičností, ale atmosférou izolovaného klidu, ve kterém si čas na ropné plošině ubíhá svým vlastním, pomalým tempem. Díky tomu se mohl rozvinout vztah těch 2 a mě je moc bavilo pozorovat. Josefovu neúnavnou snahu zapůsobit na „sestru řádu Kuřete a rýže“, a naopak Hannino postupné, opatrné otevírání se. Snímek se mi líbil až do podivného setkání s „důvěrnicí“. Konec se už tak nějak dal čekat. Za mě solidní 4*. „Coro...“ - „Ano?“ - „Jak se dá žít s tím, co se stalo? S důsledky? Jak žít s nebožtíky?“ - „Nevím. Člověk prostě musí žít dál. Všichni vlastně žijí pro budoucnost. Anebo ne. Někdo to nezvládne.“ (06.11.2022)

Slova, onen úžasný vynález, který z nás dělá lidské bytosti, je nositelem kultury, sociální paměti, duchovního vývoje. Právě slova vytváří nezapomenutelnou atmosféru tohoto filmu. Tíživé tajemství, které spolu se slovy znovu naplňuje duši bolestí. Tajemství tak zraňující, že i když už je vyřčeno, nemůže tomu být v plné míře. Magie slov, která vytváří křehké pouto mezi lidmi. Síla, se kterou jedna věta zachrání tenkou nit hovoru před roztržením a se kterou jiná věta přiměje člověka vyzkoušet dosud nemyslitelné.... (19.04.2007)

Příběh, ve kterém se mísí hluboký smutek a neštěstí, soustrast a pochopení, láska a nenávist. To vše se odehrává ve dvou lidech, naprosto rozdílných světů. Je to vynikající scénář a dokonalá režie, dokázali zachytit pocity dvou lidí, kteří našli cestu nejen k sobě, naprostou shodou okolností , ale především sami k sobě. Úžasný Tim Robbins v roli klasického, namachrovaného "amíka", který by si chtěl dokázat cosi z minulosti a nemůže, a jemná Sarah Polley, coby dívenka těžce traumatizovaná režimem a válkou, mě dohnali k husí kůži z jejich hereckých výkonů. Rozhodně je to film k přemýšlení. (31.08.2009)

Isabel Coixet si dělá filmy po svém, velmi konstatně bez velkých uhýbání a dlužno dodat že to je škoda, protože si mě zatím žádným svým dílem zcela k sobě nepřipoutala. Jakkoliv jsou to kvalitní řemeslné práce, vesměs nakonec ve stěžejních momentech jen sklouznu po povrchu a mívám jakýsi pocit nenaplnění. Takový je i případ Tajemství slov, které nabízí bezpochyby podmětná témata jako jsou základní morálka člověka či jizvy minulosti. Přesto jsem však měl neurčitý pocit povrchnosti. Hladina místo hloubky, kůže místo masa a kostí. Ačkoliv je sofistikovaná nekrása Sarah Polley chvílemi dosti zábavná, nemohu opět přispěchat s plným hodnocením a to ani ve snímku, který je vlastně tématicky laděn do mé srdeční noty. (20.01.2014)

Scénář: Isabel Coixet .. Jizvy na duši, jizvy na těle. Isabel Coixet opět boduje. Její scénář nepostrádá potřebnou hloubku a poselství. Režie je skvělá, bez laciných gest, velmi komorní a přesná. Herecké výkony ústřední dvojice jsou jen těžko označitelné za standardní, poněvač jsou bezvadné. Sarah Polley skutečně září a Tim Robbins, i když převážně jen leží, je velice přesvědčivý. Pochvalu lze vyjádřit i směrem ke kameře a hudbě, které je přítomna jen sporadicky, zato silněji vyzní. 90%. (22.05.2006)