Cesta za vítězstvím

Trnita cesta odvazneho tymu Texas Western za vitezstvymi v severoamerickem vysokoskolskem basketu v polovine 60.let minuleho stoleti je zapricinena sestavou zahajovaci petky. Proc? Protoze jsou v ni sami afroamericane a ti se prece nemaji michat mezi "normalni lidi". A to si nekteri dovoli tvrdit, ze rasismus v USA nebyl v takove mire, jak v jinych statech sveta. Pche...70% (26.05.2007)

.... „ Chceš říct, že nějaký černoši budou budoucností basketballu? Dokážeš si to představit?“ A z toho jsem měla velkou obavu, bála jsem se, že film bude hlavně o rasismu, o rasismu a o rasismu. A musím konstatovat, že dramatickým okamžikům na dané téma se samozřejmě nevyhnul. Jsou tady i vypjaté situace plné patetických slov, ale naštěstí je to hlavně o touze vítězit. Normální kluci, které trenér posbíral po všemožných dvorcích a všichni tak ( včetně trenéra) dostali možnost vyhrávat a vůbec nebylo důležité, že ta šance se vyskytla kdesi ve Vidlákově v Texasu. Cesta ke slávě je podaná s jistou lehkostí, vtipem a nechybí ani skvělá hudba. Takže ve výsledku dokáže zaujmout i člověka, který si basketball ještě nikdy v TV nepustil a ani to nemá v plánu, což jsem např. já :- ). (06.08.2006)

Rasizmus jak vyšitý, ale naruby. Nezdá se mi, že by to měl být ten nejlepší způsob, jak by to černí měli vracet bílým. Takovéto filmy jsou hodně kontroverzní a jen přilejvají další olej do ohně rasizmu. Navíc z těchto filmů mám pocit, že v USA je víc než 80 % obyvatel barevných. Snímek, až na zajímavé momenty z některých utkání, nic moc. A pokud jde o samotný námět, no comment. (25.04.2012)

Mám rád sportovní dramata dle skutečných událostí a každé takové drama mě velmi potěší. Narazil jsem na Cestu za vítězstvím a marně pátrám v paměti jestli jsem již viděl nějaké takovéto sportovní drama z basketbalového prostředí. Byl jsem tedy dvakrát tak spokojen a Cesta za vítězstvím nezklamala. Samozřejmě je film podle skutečných událostí, tak musí nutně obsahovat silný příběh. Zde jde o pronikání "černochů" do NCAA. Bál jsem se, že Gartner bude sázet především na jasně definovanou rasovou linii snímku. Díky bohu je v popředí zájmu samotná hra a jednotlivé problémy hráčů. Film jsem si tedy užil, jelikož podobných sportovních dramat pro mě není nikdy dost. (10.07.2011)

Koncepčně naprosto shodné jako Coach Carter, s tím rozdílem, že toto se opravdu stalo. Příběh je o to silnější, pokud si současný basketbal představím jako sport, kde dominují černí hráči. Při pohledu na barvu pleti největších hvězd světového basketbalu a jejich popularitu, by se chtělo jen těžko uvěřit, že je to teprve čtyřicet let starý příběh. (24.02.2009)