Desatero přikázání

Mám dojem, že DeMille už novou verzi točit neměl, možná produkovat a svěřit projekt někomu mladšímu s čerstvějšími nápady, protože to hlavní, co film ubíjí a působí jeho předčasné stárnutí, je nesnesitelná divadelnost, statičnost a neschopnost odpoutat se od prvního filmu. Heston je jako Mojžíš výtečný, rozestoupení moře fantastické, ale rozpaky přetrvávají. (06.03.2011)

Na svou dobu epický velkofilm, s mnoha reálnými kulisami a skvělými triky a efekty. Příběh je skvělý, poutavý, v první části sledujeme Mojžíše jako egyptského prince, ve druhé části sledujeme Mojžíše, jako Hebrejce, který vyvede svůj lid z Egypta. Musím také velice pochválit herecké výkony, ty byly opravdu vynikající, na špičkové úrovni. Film měl také povedený soundtrack. Zmínit se musím i o stopáži, která činí necelé 4 hodiny, což vám asi musí přijít jako brutus, ale po zkouknutí vám to tak nepřijde. Příběh vás totiž dokáže tak vtáhnout a zaujmout, že čas ani nevnímáte. Ono po 2 hodinách a 11 minutách je tam pauza, takže si můžete chvilku oddechnout, či zastavit film a pak později zkouknout tu druhou část. Na závěr taková zajímavost, nedávno jsem zhlédl film EXODUS: Bohové a králové z roku 2014 a dost se to podobalo tomuto snímku. Akorát tam to bylo trochu zkrácené, kdežto tady v tom původním filmu se dozvíme úplně vše. (21.04.2017)

DeMille sice natočil remake svého vlastního filmu, ale tyto dva filmy jsou každý úplně jiný, zatímco stará verze je rozdělená na dvě části, jedna ze starého Egypta a druhá ze "současnosti", kdežto verze z roku 1956 je jen o životě a skutcích Mojžíše. Musím uznat, že tento film se mi líbil, byl celkem zajímavě natočený a po formální stránce bych ani nevěděl co vytknout, Hestona mám rád jako herce(když pominu to co sem viděl v Bowling for Columbine) a nepamatuju si, že by mne jeho herecký výkon kdy zklamal. Ale tím, jak se DeMille soustředil na svoje monumentální scény s mnoha a mnoha komparzisty, snažil se oslnit zdobností, místy už přeplácaností, tak se film prakticky odcizil lidským emocím a zůstala z něho jen pompézní, vychloubačná slupka, jež se snaží diváka za každou cenu ohromit. Emoce, které postavy projevovaly, mi připadaly místy projevované příliš nepřirozeně, nevěrohodně. Celé to působí jako oživlá ilustrace Bible, obsahující pár věcí, jež by mi k Bibli neseděly. Především počáteční část, kdy se Mojžíš považuje za Egypťana a je zamilovaný do princezny. Mnohem lepší historický film je Ben Hur Williama Wylera. ten je takový mnohem lidštější, našel sem v něm emoce, jímž se DeMille tady odcizil, a celkově chování postav působí logicky a ne tak nesmyslně. Přes všechny možné zápory Desatera, ho považuji za kvalitní podívanou, protože biblické náměty se těžko zpracovávají tak, aby to pro obyčejného nevěřícího jako sem já bylo aspoň trochu zajímavé, což se DeMillovi podařilo. Edit: 16. 1. 2021 - taky se bavíte tím, jaké jste byli před 14 lety naivní jelito? Dneska v tom filmu vidím něco trochu jiného - ta nevěrohodnost a absence emocí tam stále je, ale nedocházelo mi, v jaké míře DeMillův film cílí na obeznámeného, věřícího diváka. Namísto civilního vyprávění sledujeme sérii symboly nahuštěných oživlých a patosem oplývajících tableaux ze života starozákonního proroka - co scéna, to pregnantní ilustrace původního příběhu z Bible. A pří vší té monumentálnosti a epičnosti film postrádá možnost, jak se jednoduše napojit na jednající postavy, kterým chybí prokreslené psychologická hloubka a motivace a celé vyprávění vyvolává podobným dojem jako série obrazů křížové cesty Ježíše Krista. Tak znovu nashle za 14 let. (14.01.2007)

Ak je divák pripravený stráviť nablýskanú, farebnú, miestami patetickú formu klasických veľkofilmov hollywoodskeho zlatého veku, v tom prípade ho čaká pekný plnohodnotný zážitok. Na rozdiel od iných si myslím, že dĺžka tohto spektáklu prispieva k jednoduchšiemu stráveniu dnes často zaznávanej exaltovanej formy paramountských a iných veľkoštúdiových produkcií. (14.01.2007)

Po formální, výpravné a celkově technické stránce se jedná o jeden z nejlepších počinů ze sekce nekonečně dlouhých a předražených hollywoodských bombaspektáklů 50. a 60. let. Naneštěstí je však vše zakryto nemilosrdným stínem fanatického blábolení, které nám, divákům, bohulibě vysvětluje, co je správné a co správné není. Děkuji, nechci. Ale podívaná to byla vskutku pompézní. 5/10 (06.01.2020)